Slůně Bumbo

Bylo jednou jedno malé slůně. Jmenovalo se Bumbo. Někdy, když byla jasná obloha, slůně celou dobu zvědavě upíralo oči ke hvězdám a představovalo si, jaké by to bylo, kdyby bylo kosmonautem. Ve své vesmírné raketě by Bumbo procestoval celou galaxii a objevoval by nové planety. Určitě by to bylo zábavnější než sloní život na zemi. Avšak Bumbo dobře věděl, že přestože je ještě malý, je už teď příliš těžký na to, aby mohl vyletět ke hvězdám. A vlastně – neměl ani žádnou raketu. A tak si při pohledu na blikající hvězdy vždy jen smutně povzdechl.

Dnes večer se však stalo něco skutečně zázračného. Jen co celá sloní rodinka ulehla, Bumbo si ještě naposledy zívl, a okamžitě tvrdě usnul. A zakrátko se mu zdál velmi nevšední sen.

Zdálo se mu právě to, o čem neustále snil, i když nespal – že je kosmonautem a právě se vydal na úžasnou dobrodružnou cestu. A my se na ni vydáme spolu s ním. Stačí jen přivřít oči a myšlenkami se přeneseme přímo k Bumbovi, na cestu napříč celou galaxií. Raketa je už přece připravená ke startu.

Nasedneme a pomalu se zvedáme směrem ke hvězdám. Z malého okénka pozorujeme, jak se nám Země vzdaluje. Prolétáme skrz oblaka, která se v té rychlosti před námi doslova míhají. A ani jsme se nenadáli a ocitáme se společně s Bumbem v tmavém vesmíru. Naše planeta zůstala daleko za námi. Podívej, z dálky to vypadá, že je naše Země celá modrá. To díky všem mořím a oceánům. Částečne ji zahalují i jemné bílé mraky.

Podívej! Tamhle letí kometa. Ladně proletěla kolem nás, sotva jsme jí stihli zamávat.

Teď se zase blížíme k nějaké rezavé planetě. To bude určitě Mars. Jen rychle proletíme kolem, čeká nás přece ještě dlouhá cesta. Červená planeta se nám pomalu ztrácí…