Ospalá vesnička

V objetí šepotajících lesů leží malá, tichá vesnička. Její uličky se kroutí a vlní a vedou k útulným domečkům. Přes jejich okna prosvítá jemné, teplé světlo. Obloha je ještě stále poněkud modrá, ale už na ní začínají blikat první hvězdy. Zažínají se jedna po druhé, blik, blik, jako malé svatojánské mušky.

Dva kocourci Mourek a Pepa se procházejí po tichých uličkách a vesele vrtí ocásky.

„Mňau,“ prohodí Mourek, vyskočí na kámen, a jeho bílá srst se zaleskne v jemném světle pouliční lampy. Slastně se protáhne a malým růžovým čenichem očichá vlhký noční vzduch. Pepa ho těsně následuje, jeho jemné tlapky nevydávají na dlaždicích žádný zvuk.

U kůlny dědeček Josef sbírá dřevo na večer. Jeho ruce, drsné od roboty, se rychle pohybují, když vybírá nejsušší větve a pečlivě je ukládá na hromádku. Ve vzduchu se vznáší jemná vůně borovice. Mísí se s vůní blížícího se deště. Dědeček si při práci prozpěvuje tichou melodii. Zní jako bezpečí a teplo – je to melodie, kterou se naučil už před mnoha lety. Tu melodii zpíval ještě jeho dědeček a ten se ji naučil od svého dědečka.

Najednou začnou z nebe padat drobné kapky letního deště. Dopadají na střechy a listy jako tichá hudba.

Kocour Mourek se zastaví a podívá se nahoru, když tu mu kapka deště dopadne přímo na vousy. Pepa zamrká a otřese si drobné kapky z kožíšku.

„Je čas najít si suché místo,“ navrhne Mourek a zastřihá ušima. Kocouři společně popoběhnou k domu, kde dvě okna stále září světlem svíček.

Letní déšť nadále tiše padá a jeho šumění jakoby zpívalo vesnici jemnou ukolébavku. Střechy se lesknou v měsíčním svitu a kapky na listech stromů se třpytí jako perličky. Vzduch voní svěže a čistě, jako mokrá půda, jako sladké květiny.

Mourek a Pepa si našli útulné,…