Zaječí játra

Bylo to dávno pradávno, v podmořském království v Jižním moři. Stalo se, že samotný Dračí král, který tomuto království vládl, náhle onemocněl. Doktoři z celého širého moře se ho snažili vyléčit, ale marně. Když už vyzkoušeli všechny podmořské léky a ani jeden z nich králi nepomohl, lékaři jednomyslně prohlásili:

„Vážený Dračí králi, jediná věc, která tě dokáže vyléčit, jsou zaječí játra.“

Jak však sehnat zaječí játra uprostřed moře? Vždyť v království jakživ nikdo živého zajíce nikdy neviděl. Dračí král tedy svolal všechny svoje rádce a zeptal se, kdo z nich bude ochotný vydat se na pevninu, aby mu přinesl zaječí játra. Rádcové však zahanbeně mlčeli. Mlčely velryby, mlčely chobotnice i sasanky, mlčeli humři i mořští koníci. Každý se opravdu moc bál vyjít z moře a vkročit na souš. Nakonec se zvedla jedna ploutvička – to se přihlásila malá želva.

„Já dokážu plavat v moři i chodit po souši. Vaše veličenstvo Dračí králi, vydám se na pevninu a přinesu vám zaječí játra.“

A tak udatná želva vyplavala z dalekého Jižního moře, plavala dnem i nocí, až se nakonec dostala na souš. Tam pak bloudila písečnými plážemi, horami i lesem a v lese nakonec našla malé bílé zvířátko, které vesele poskakovalo v trávě.

„Vážený pane,“ oslovila ho želva, „vy budete určitě zajíc, že?“

„Přesně tak,“ odvětil zajíc. „Proč se ptáš?“

„Posílá mě jeho veličenstvo Dračí král z Jižního moře. Dostala jsem za úkol najít zvíře, které vypadá přesně jako vy – bílé, huňaté, s dlouhýma ušima. Mám mu odevzdat srdečné pozvání, aby přišlo navštívit nádherný králův palác na dně moře.“

„Opravdu bych rád zašel k vašemu králi na návštěvu,“ zamyslel se zajíc. „Ale jak bych se tam dostal? Plavat neumím a pod vodou by mi voda natekla do očí i do úst. Nemohl bych přece dýchat.“…