Šizuko a mořské dno

Šizuko je japonské jméno. Lidští rodiče jej dávají dívkám a znamená „klidné dítě“. Šizuko z této pohádky ovšem není holčička. Dokonce to ani není lidské mládě a už vůbec nežije na pevnině. Naopak, miluje slanou vodu a mořské vlny. Žije u japonských ostrůvků Rjúkjú a je to čtverzubec. Tato ryba dostala jméno podle čtyř zubů, které připomínají lidské.

Jeho rybím rodičům bylo úplně jedno, jestli vybrali holčičí nebo klučičí jméno. Záleželo jenom na tom, jak zní. A Šizukově mamince znělo, jako když smyčec přejíždí po strunách a vytváří tichý, uklidňující zvuk. Šizukovu tatínkovi se jméno také líbilo, ale z jiného důvodu. Měl rád humor, a když viděl, jaká je jejich malá jikra neposedná, musel se smát:

„Prý klidné dítě! Vždyť je to teprve jikra, a ani chvíli nevydrží v klidu! Tak to je fór!“

Když se vylíhl, byl puntíkatý a všechno ho zajímalo. Rozhlížel se kolem sebe. Nejprve se ani nehnul od rodičů. Plaval jen mezi nimi a všeho se lekal. Mořských krabů, odlesků slunce i sasanek. Rodiče ho se vším seznamovali, a Šizuko se pomalu přestával bát.

Postupem času si našel množství nových kamarádů – malé rybky, koníky a medúzky. Den za dnem společně poskakovali a hlasitě se smáli. Jen co se Šizuko probudil, už u něj byli kamarádi, aby se hráli na schovávanou a na honěnou.

Tatínek se jen se smíchem opakoval: „Vždycky jsem měl tušení, že jméno Šizuko se k tobě nehodí! A teď alou na kutě!“

Jak Šizuko rostl, nedovedl si představit svět bez kamarádů. Každý den měli co dělat. Zkoumali potopené vraky starých lodí, hluboké jeskyně a tmavé propasti. Hráli si na dávné mořské krále a královny a soutěžili v plavání. Ale nejraději si hráli na házenou. Šizuko, jako skoro všichni čtverzubci, dokázal totiž speciální věc – nafouknout…