Příběh o Thórovi

Jednoho dne se malý Viking Erik vydal s maminkou na pole. Bylo potřeba ho zorat a rozšířit, aby příští rok mohli sklidit ještě více obilí než letos. Práce to byla těžká, protože vedlejší louka byla zarostlá plevelem a plná kamenů. Erik však mamince pomáhal s nadšením, a když našel obrovský kámen, zavolal na ni:

„Podívej se, zvednu tenhle kámen a odhodím ho pryč jako velký silák a nepřemožitelný válečník!“

Ale i když se do něj opíral ze všech sil, kámen se ani nepohnul. Po chvilce marné snahy se Erik svalil vedle kamene, úplně vyčerpaný a rozmrzelý.

Maminka ho celou dobu sledovala s úsměvem. Potom našla kus silného klacku, zasunula ho jedním koncem zboku pod kámen a opřela se o druhý konec. Obrovský kámen se odvalil, jako by to byl balík slámy.

Erik nejprve vytřeštil oči, které se mu vzápětí zalily slzami: „Nikdy nebudu dost silný, abych byl nepřemožitelným válečníkem.“

Maminka mu však řekla: „Můj milý Eriku, dokonce i ten nejsilnější bojovník potřebuje používat rozum. A proto ti dnes povím příběh o mocném bohu Thórovi, který měl sílu jako nikdo jiný, ale jednoho dne se naučil, že jen samotná síla někdy nestačí.

Před dávnými časy žil v sídle všech bohů, v Asgardu, silný a mocný bůh jménem Thór. Thór byl známý svou silou a svým kouzelným kladivem Mjölnirem, které používal k ochraně lidí a bohů před zlými obry.

Jednoho dne do Asgardu dorazil obr jménem Hrungnir. Byl to obrovský a silný obr, který se rád chlubil, že je nejsilnější bytost na celém světě. Hrungnir byl dokonce tak nafoukaný, že se rozhodl, že Asgard dobude a všem bohům ukáže, kdo je jejich skutečný vládce.

„Kdo se mi odváží postavit?“ křičel Hrungnir, když vtrhl do města bohů. „Kdo mě porazí v boji?“

Všichni bohové se podívali…