Draci a vrány

Dlouhé roky žili draci a vrány společně na jednom území. A přestože mezi nimi nebylo nikdy nějaké přátelství, neměli mezi sebou žádné spory ani hádky. I když vrány ustavičně létaly nad draky a nepříjemně přitom krákaly, draci se jimi vůbec nenechali vyrušovat. Den co den se v malých skupinkách setkávali v temných jeskyních a neustále trénovali vrhání ohnivými plameny, a opalovali tak stěny, které byly díky této jejich zálibě černé jako uhel.

Avšak jednoho dne si vrány zvolily svého nového vládce. Jmenoval se Kraaah. Ten se rozhodl, že vrány si musí draky podmanit, protože chtěl, aby jim draci sloužili. Poslal tedy dračímu vládci list, v němž ho opovážlivě požádal, aby se draci stali služebníky vran.
Ale když si Drago, vládce draků, ve své jeskyni tento list přečetl, jen se tomu s chutí zasmál svým hrubým hlasem. Nešlo mu do hlavy, proč by velcí a silní draci měli sloužit malým černým ptákům. Vždyť vrány mohou být vlastně rády, že jim draci vůbec tolerují jejich neustálé krákání. Přemýšlel vládce draků nad tím nesmyslným požadavkem, kroutě přitom svou obrovskou hlavou.

Drago si vzápětí důkladně naostřil svůj velký dráp o jednu ze skal, které byly v jeskyni, a když už byl dostatečně ostrý, namočil si ho do inkoustu a začal psát list novému vládci vran.
„Milý Kraaahu, velmi jsi mě svým požadavkem pobavil, ale draci nikdy nebudou sloužit vránám. A proto na tuto svoji představu raději rychle zapomeň,‟ diktoval sám sobě nahlas. List potom pěkně poskládal a podal ho dračímu poslovi, aby ho ihned odnesl do města, kde žily vrány.

Když si Kraaah přečetl Dragovu odpověď na jeho list, okamžitě mu napsal jen strohý vzkaz, ať se draci připraví na válku. Jeho černý posel zatřepotal křídly a zakrátko se už vznášel nad dračí jeskyní, kde měl shodit důležitou zprávu pro…