O nafoukaném nafukovacím krokodýlovi

U bazénu bylo mnoho dětí, rodičů, ručníků, nafukovacích hraček a opalovacích krémů. Panovalo horké léto, svítilo slunce, a všichni tedy chtěli být u vody. Mezi nafukovacími hračkami zářil do dálky obrovský, svítivě zelený krokodýl. Byl největší ze všech hraček, a proto si o sobě hodně myslel. Na vedlejším ručníku ležela nafukovací labuť.

Krokodýl najednou spustil jedovaté řeči: „Kdybych zakousl svoje krokodýlí zuby do tvého tenkého labutího krku, hned by bylo po tobě!“

Nafukovací labuť se polekala. Naštěstí ji Tamarka vzala s sebou do vody a plavaly co nejdál od zlého krokodýla.

Nafoukaný krokodýl se otočil na druhou stranu, kde ležel nafukovací míč.

„Pche, jak jsi malý!“ zavrčel na něho krokodýl, „já jsem mnohem větší a mám velikánské zuby! Podívej, jak jsem strašlivý!“ Míč se opravdu lekl. Ještě že ho v tu chvíli vzal do ruky Samuel, aby si s ním mohl vesele kopat s kamarády.

Když nafukovacího krokodýla konečně vzali zaplavat si do bazénu, vycenil zuby na růžovou nafukovací koblihu a spustil: „Ty… ty nafukovací svačino! Nemotej se tu, nebo se do tebe opravdu zakousnu!“

Růžová kobliha se vylekala, ale naštěstí ji i s Luckou maminka vytáhla z vody na břeh, takže byla v bezpečí.

Krokodýl si spokojeně vychutnával vítězství. Doplaval až na břeh a tam ho hodili do trávy. Jenže v trávě se schovával špičatý hřebík. Nafoukaný nafukovací krokodýl dopadl rovnou na něj, a najednou – puk! V krokodýlí kůži se udělala malá dírka a hrozivý krokodýl syčel, syčel… až celý vysyčel. Zůstal ležet u bazénu jako placka. S vyfouknutými zuby už vůbec nevypadal strašlivě. Stačil maličký hřebík a nafoukaný obr už nebyl nafoukaný.

Labuť, míč ani kobliha už se krokodýla nebály. Ale bylo jim ho líto.

Naštěstí měl někdo u sebe lepicí pásku, a tak dali vyfouknutého krokodýla do pořádku. Díru, která zůstala po hřebíku, zalepili a …