Bohoušek Boule a jeho buřinka

V jednom městečku žil pan Boule, kterému blízcí přátele říkali Bohoušek. Byl to pán s poněkud neobvyklým vkusem. Každý den nosil jinou buřinku, vždy v jiné zářivé barvě, takže byl v městečku známý a nezaměnitelný.

Dnešní buřinka byla kanárkově žlutá, což znamenalo, že se chystá na den plný slunce a radosti. Pan Boule se totiž rozhodl, že si dnes udělá výlet do místního parku. S košíkem plným pochoutek a veselou náladou vyrazil na cestu.

Když ale došel k parku, nastal menší problém – celý park byl zavřený kvůli opravě laviček.

„To nevadí,“ pomyslel si pan Boule a zachoval klid. Měl přece žlutou buřinku, takže ho taková drobnost nemohla rozladit. „Najdu si pro piknik jiné místo.“

A tak se vydal po malebné cestičce vedoucí do nedalekého lesa. Tam se mu však stala nehoda – uklouzl po mechem pokrytém kameni a skončil až v potoce.

„Nuže, aspoň jsem se osvěžil,“ vesele poznamenal pan Boule, když vylezl z vody, která mu na chvíli zbarvila jeho žlutou buřinku do výrazné oranžové.

Pokračoval svou cestou, až dorazil na mýtinu plnou květin. Rozhodl se, že si tedy zde uspořádá piknik. Jakmile se posadil, přilákal pozornost místních zvířátek. Zajíci, veverky, a dokonce i jelen si přišli prohlédnout tohoto muže se zářivou buřinkou. Pan Boule se s nimi rád podělil o své pochoutky a za chvíli už měl kolem sebe celý zvěřinec.

Najednou se zvedl vítr. Pan Boule si všiml, že mu začaly povívat vlasy. Vzhlédl nahoru a spatřil, jak se jeho buřinka vznáší v poryvu větru nad stromy.

„Ach ne!“ zvolal a vydal se na honbu za svou oblíbenou pokrývkou hlavy. Běžel přes les, pole, přeskakoval ploty a uhýbal kolemjdoucím.

Sotva se k buřince přiblížil, narazil na skupinku dětí hrajících fotbal, které ho nečekaně vtáhly na hřiště, a pan Boule…