O medvídkovi, který kradl medík

Včelky v lese měly hlavičky plné starostí. Zatímco ony celý den usilovně pracovaly, medvídek jim kradl medík z hnízda ve starém pařezu. Včelkám se to vůbec nelíbilo, ale co měly dělat? Nemohly celý den zůstat v hnízdě a hlídat. Měly přece hromadu práce – létat po lese a sbírat pyl. Přemýšlely, jak míšovi domluvit.

„Pojďme za skřítkem Dubíkem, on nám určitě poradí,“ shodly se nakonec.

Skřítek Dubík seděl pod taťkou dubem na loučce a pískal si na píšťalku, když tu spatřil blížící se včelky.

„Pěkný den! Co se tváříte, jako by vám včely uletěly?“ zasmál se Dubík.

„Nemáme náladu na vtipy,“ stěžovaly si včelky. „Přišly jsme si k tobě pro radu.“ A hned Dubíkovi vyprávěly, co je trápí. „Medvídek je vychytralý. Vždycky počká, až odletíme sbírat pyl, a když je většina dělnic pryč z hnízda, potom se vrhne na med.“

„Zkusím si s ním promluvit,“ slíbil včelkám Dubík.

„Děkujeme ti, tebe snad poslechne,“ zaradovaly se včelky a vrátily se zpět do práce.

Dubík jim ještě zamával na rozloučenou a vydal se hledat medvídka.

Našel ho, jak se vyhřívá na sluníčku, celého polepeného od medu.

„Pěkný den,“ pozdravil Dubík míšu. „Vidím, že sis pochutnával na medíku.“

„Ale, našel jsem plástev medu tam pod stromy,“ zalhal míša.

„Plástev medu, jen tak pohozenou v našem lese? A kde je ta plástev?“ Dubík předstíral, že se diví.

„No, někde tady musí být,“ vytáčel se medvídek.

„To je mi náhoda! Dnes za mnou přiletěly včelky, že jim někdo krade medík.“

„Tak o tom já nic nevím,“ zatloukal míša a červenal se.

„Nelžeš náhodou? Včelky mi říkaly, že jsi to byl ty. Ony celý den tvrdě pracují, aby mohly vyrobit med, a ty si ho jen tak přijdeš sebrat! Nestydíš se?“ řekl mu přísně Dubík a zamračil se.

„Já jsem to…