O kulatém měsíčku

Začínal večer a měsíček převzal stráž od kulatého sluníčka. Jen co se s kulatým sluníčkem na nebi vystřídaly, sluníčko okamžitě zalezlo do postýlky a usnulo. Nastala nádherná noc.

Měsíček se tomu spokojně pousmál. I on byl dnes kulatý jako bochník chleba. Vesele se rozkutálel a vyrazil na oblohu obejít kulatou planetu Zemi.

Měsíček plul oblohou a cítil se jako král. Králové u sebe obvykle mívají žezlo nebo královskou korunu a kulaté královské jablko. Tyto věci ale náš měsíček nepotřeboval. Na obloze s ním už teď svítily tisíce hvězd a komet. Sem tam zazářila i nějaká kulatá planeta. Bylo to krásnější než jakákoliv koruna nebo plášť s drahokamy.

Měsíček si vykračoval opatrně přes mráčky na obloze. Tu pozdravil hvězdičku Polárku, o kousek dál zamával letící kometě a někdy se usmál i na kulatou planetu Zemi.

Ze své postýlky se na něj kulatou škvírkou v okně dívala i Tonička. „Maminko, podívej! Ten měsíček je nějaký jiný! Jen před pár dny se na mě koukal a vypadal jako ukousnutá kulatá sušenka! Taková ta, co mám ráda,“ pomlaskla si do tmy holčička.

Maminka ji pohladila po vláskách. „Správně, Toničko, měsíček dnes hodně svítí a je úplně kulatý! Říká se tomu úplněk. A za úplňku se občas stává, že děti, maminky a tatínkové nemůžou spát. Jako teď ty.“

„Jak to, že předtím vypadal jinak? Někdo z něj ukousnul a on dorostl?“

„To se tak o měsíčku říká, že dorůstá. Mění se z tenkého rohlíčku na ukousnutou sušenku. A pak doroste až na okrouhlý bochník. Potom začne z oblohy couvat a couvat – znamená to, že se znovu zmenšuje na tenoučký rohlíček. A nakonec na několik dní není vidět vůbec.“

„A kampak jde?“ vyplašila se Tonička. „Neztratí se?“

„Neboj,“ uklidnila ji maminka. „Ve skutečnosti je měsíček na obloze každou…