Začínal večer a měsíček převzal stráž od kulatého sluníčka. Jen co se s kulatým sluníčkem na nebi vystřídali, sluníčko okamžitě zalezlo do postýlky a usnulo. Nastala nádherná noc.
Měsíček se tomu spokojně pousmál. I on byl dnes kulatý jako bochník chleba. Veselo se zakoulel a vyrazil na oblohu obejít kulatou planetu Zemi.
Měsíček plul oblohou a cítil se jako král. Králové u sebe obvykle mávají žezlo, nebo královskou korunu a kulaté královské jablko. Tyto věci ale náš měsíček nepotřeboval. Na obloze s ním už teď svítily tisíce hvězd a komet. Sem tam zazářila i nějaká kulatá planeta. Bylo to krásnější než jakákoliv koruna nebo plášť s drahokamy.
Měsíček si vykračoval opatrně přes mráčky na obloze. Tu pozdravil hvězdičku Polárku, o kousek dál zamával letící kometě a někdy se usmál i na kulatou planetku Zemi.
Ze své postýlky se na něj kulatou škvírkou v okně dívala i Tonička. „Maminko, podívej! Ten měsíček je nějaký jiný! Jen před pár dny se na mě koukal a vypadal jako ukousnutá kulatá sušenka! Taková ta, co mám ráda,“ pomlaskla si do tmy holčička.
Maminka jí pohladila po vláskách. „Správně, Toničko, měsíček dnes hodně svítí a je úplně kulatý! Říká se tomu úplněk. A někdy, když je úplněk, tak hodně dětí, maminek a tatínků nemůže spát. Jako teď ty.“
„Jak to, že předtím vypadal jinak? Někdo z něj ukousnul a on dorostl?“
„To se o měsíčku říká, že dorůstá. Mění se z tenkého rohlíčku na ukousnutou sušenku. A pak doroste až na okrouhlý bochník. Pak začne z oblohy couvat a couvat – znamená to, že se znovu zmenšuje na tenučký rohlíček. A pak na několik dní není vidět vůbec.“
„A kampak tehdy jde?“ vyplašila se Tonička. „Nestratí se?“
„Neboj,“ uklidnila ji maminka. „Ve skutečnosti je měsíček na obloze každou…