Neposedné myšlenky

„Jaký jste měly den, holky?“ spustila večerní vřavu jedna z myšlenek.

„Aaachh, dnes byl opravdu krásný den,“ začala se rozplývat první z nich.

„To vám teda řeknu, že ta dnešní honička byla super,“ spokojeně pronesla zase druhá.

„Poslyšte, kdo ví, co teď dělá naše babička…“ zamýšlela se další.

„Možná že peče bábovku, a až k nám zítra přijde, s chutí se do ní pustíme.“ „Babiččina bábovka je nejlepší na světě, to je myslím všem jasné,“ ihned se k ní přidaly další. „Ach, co je nám po nějaké bábovce. Já bych nejraději ještě skákala na té nové trampolíně. Do zítřka je ještě tak daleko, to se už teď nedááá vydržeeet. Já se z toho asi zblááázním,“ ozvala se další, sportovně založená.

„Až vyrostu, určitě se chci dostat do cirkusu. Celé dny jen zábava a nic jiného. Už jsem rozhodnutá,“ předsevzala si druhá.

„A holky, vzpomínáte si, jak jsme jely o víkendu na ten vysokohorský výlet a jak se nám tam úžasně líbilo? Bylo to sice náročné, to ano, ale nejsme přece nějaké padavky.“

„Co já vím, už jsem zažila i lepší. Já nejraději vzpomínám na prázdniny u moře. To byl skutečný odpočinek. Jemňoučký písek, teploučko, mořské vlny… ještě teď jako bych slyšela to šumění moře.“

Takto neúnavně předbíhala jedna myšlenka druhou, přestože dobře věděly, že už je čas opět se ztišit a odpočinout si. A navzájem se překřikovaly až do doby, než je přerušil sám Spánek.

„Vy ještě stále nemáte dost? Vždyť jste měly tak pestrý a veselý den. Nechte si něco i na zítra. Každý večer vám musím vysvětlovat, že tu máme nějaká pravidla? A ta je třeba dodržovat, jinak by tu nastal zmatek. Jak velmi dobře víte – teď nastupuji já. A když tu není klid, nemůžu se na svoji práci soustředit. Nemluvě o…