Kam se ztrácejí věci?

Řekli byste, že se kouzelníci objevují jen v cirkusu nebo v pohádkových knížkách. Co kdyby ale jeden kouzelník žil mezi námi, a ještě ke všemu na obyčejném sídlišti?

A nebyl to ledajaký kouzelník! Jmenoval se Petr, čarovat uměl jako nikdo jiný, a to mu bylo teprve osm. Tedy, dokázal udělat jen jedno kouzlo, ale uměl ho opravdu bezchybně. Cokoli, co měl, dostal nebo si půjčil, dovedl doslova zašantročit tak, že už to nikdo nenašel.

Kamarádi i rodina se ho často rozmrzele ptali, kam zase dal to či ono, ale pravda je, že on sám neměl ani ponětí, kam se všechny ty věci ztrácejí. Jak říkám, muselo to být kouzlo.

Maminka se ho pořád ptala: „Petře, jak je možné, že když jsem tě poslala nakoupit, tak jsi někde ztratil tašku i s celým nákupem? A jak to, že když jsi šel do školy, vrátil ses bez aktovky?“

„Asi kouzlo,“ řekl Petr, pokrčil rameny a šel si hrát s vláčky. Vůbec ho to netrápilo.

Maminka si povzdechla, že už je to tenhle týden nejmíň podesáté, a to bylo teprve úterý. Bála se, že pokud to takhle půjde dál, začne Petr za chvilku zapomínat i zdravit, nebo se jednou někde zapomene celý.

Ale Petrovi to nevadilo a dál svá kouzla předváděl komukoliv, koho potkal. Zašlo to dokonce tak daleko, že ve škole už mu nikdo nechtěl půjčit ani propisku, protože by mu do konce hodiny zmizela z ruky.

Petr to nedělal schválně a občas si i přál, aby se s tím jeho zapomínáním dalo něco dělat. Nelíbilo se mu, že už mu nikdo nechce nic půjčit. Rád by ty věci zase přičaroval zpátky, aby ostatní nebyli smutní, ale sám nevěděl, kde jsou. Možná by pomohlo, kdyby se pořádně poohlédl ve svém pokoji plném nepořádku, ale na…