Malý superhrdina

V lunaparku se dnes konal Den masek. Emko měl nedávno narozeniny a jeho starší bráška Bolek svátek, a proto tatínek přinesl lístky pro celou rodinu. Tatínek totiž pracoval v lunaparku. Emko nevěděl kde přesně, věděl jen, že chodí v kostýmu. Ale v jakém, to mu tatínek nechtěl prozradit.

Chlapci si připravili masky. Bolek si nasadil pirátský klobouk a pásku přes oko. Na pruhované tričko už byla zima, tak si oblékl aspoň pruhovanou bundu. Emko si zas vzal dlouhý plášť a na tvář si dal masku. Emko totiž chtěl být superhrdinou, jenomže bráška mu říkal, že děti, co chodí do školky, superhrdiny být nemohou.

Tatínek jim slíbil, že s nimi v lunaparku stráví aspoň hodinku, a potom půjde pracovat. Ukázal chlapcům a mamince ty nejlepší atrakce. Měl je vyzkoušené všechny: vodní dráhu, závodnický okruh i stánky se soutěžemi pro děti. Bolek zkoušel házet míčkem na plechovou věž a podařilo se mu vyhrát vodní pistoli. Společně se projeli na řetízkovém kolotoči a potom se zastavili před velkou pirátskou lodí. Hrozivě se kývala z boku na bok, jako by jí zmítaly obrovské vlny.

„Můžeme ji vyzkoušet?“ vyzvídal Bolek a zářily mu přitom oči.

„Jestli jste hrdinové, tak ano,“ odpověděl tatínek. „Jdeme na to?“

Emko se díval na obrovitánskou loď a nožky se mu třásly. Trochu se zalekl. Ale nechtěl, aby si mysleli, že je strašpytel. Vždyť byl přece superhrdina, a superhrdinové se nebojí!

„Jdeš taky?“ optal se tatínek a podal mu ruku.

Bolek viděl, že mladší bráška váhá, a vyplázl na něho jazyk: „Houby superhrdina, zbabělec je to!“

Maminka si však všimla, co se děje, a vzala Emka do náruče.

„Tobě se na tu velkou loď nechce, viď? Nelíbí se ti?“

Emko zavrtěl hlavou. Vtom mu maminka pošeptala: „Říct, že se bojíš, je velmi hrdinské. Úplně stejně hrdinské, jako by ses odvážil na…