Skupina makaků, čilých a chundelatých opic, obývala úpatí malebných japonských hor. Měli tam hotový ráj na zemi. Na jaře skotačili v záplavě růžových třešňových květů, v létě hodovali na množství plodů či sladkém bambusu, užívali si své oblíbené koupele v jezírkách, po kterých měli čisté a hebké kožíšky. Na podzim se mohli válet v barevném padajícím listí a v zimě řádili v bělostných sněhových závějích. Pro všechny tu bylo místa dost a dařilo se jim znamenitě.
Jednou se u stezky vedoucí k údolí strhl nebývalý rozruch. Objevilo se tam zbídačené štěňátko. Kňučelo hlady a koukalo tak roztomile, že se dobrosrdečné opice hádaly, která z nich si ho vezme domů a pěkně se o něj postará. Jenže to vůbec netušily, s kým mají tu čest.
Nešlo o žádné opuštěné štěňátko, ale o psíka mývalovitého jménem Tanuki. To vám byl takový rošťák, podvodník, taškář a darebák, že ho znali v Japonsku od jednoho břehu oceánu až k druhému. Napáchal škody už úplně všude, ze všech míst ho vyhnali a každý si na něj dával pozor. Jen v tomto kouzelném a zapomenutém koutku o něm dosud neslyšeli. To se však mělo brzy změnit.
Tanuki od prvního dne začal opice šidit u hry gomoku. Obral je o všechny kamínky, potom o zásoby a jednu důvěřivou opici dokonce o dům. Když už si s ním nikdo nechtěl hrát, vymýšlel si na ně, nebo v nich vzbuzoval závist k těm, kdo se měli lépe. Zanedlouho byla celá tlupa rozhádaná.
Mladý makak jménem Toširo se už nedokázal dívat na to, jak se mu rozpadá domov před očima. Ve svém jméně nosil moudrost a cítil, že musí chránit, co je jim drahé, než Tanuki všechno zničí a sebere.
Putoval proto klikatými kamenitými cestami výš a výš do hor. Od tlamičky…
