Hyena a zajíc

Když někdy uvidíte hyenu, určitě si všimnete, že má na zádech černé pásy, které vypadají, jako kdyby byly do její srsti vypálené. A možná se to stalo právě takto:

Kdysi dávno hyeny a zajíci spolu vycházeli velmi dobře. A to až do té doby, než se stala jedna věc, jež mezi nimi nadobro ukončila přátelství.

Hyena byla totiž velmi vychytralá a dobré vztahy se zajícem ve skutečnosti jen předstírala a využívala ho ve svůj prospěch. Často chodívali společně na ryby a hyena se neustále přiživovala na úlovcích, které se zajíci podařilo chytit. Ale jednou, když se zajíci poštěstilo ulovit pořádně velkou rybu, zajíc prohlásil: „Tuto rybu si nechám na později. Večeři budu mít dnes opravdu bohatou.“

Hyeně už tekly sliny, avšak tentokrát si musela nechat zajít chuť. Avšak v žádném případě se nechtěla vzdát tohoto velkého úlovku.

„Kamaráde můj, vždyť je ta ryba na tebe příliš velká. Když ji celou sníš, bude ti zcela určitě hodně špatně,“ varovala hyena zajíce. Samozřejmě jen kvůli tomu, že si už brousila zuby na část toho vskutku pěkného úlovku.

„Neboj se, všechno už mám dobře promyšlené. Zbytek ryby, co nesním, dobře upeču a schovám si na horší časy,“ pohotově zareagoval zajíc.

Jenže hyena se chtěla té ryby za každou cenu zmocnit.

A tak se pozdě v noci potichoučku přikradla k ohni, kde už zajíc spokojeně oddychoval s plným břichem. Ohniště plné žhavých uhlíků praskalo a kolem byly rozložené křupavé kousky upečené ryby. Její vůně byla přímo omamná, nedalo se jí odolat. Hyena se opatrně natáhla po tom nejpropečenějším kousku. Jenže zajíc ve skutečnosti nespal. Rychle chytil žhavou mřížku, na které se předtím pekly ryby, a hyeně uštědřil několik ran po zádech. Ta rázem začala hlasitě kvílet bolestí.

„Měla by ses pořádně stydět! Ty že jsi moje přítelkyně?!“…