Hyakinthova proměna

Na jihu Peloponéského poloostrova, tam, kde dnes najdete Řecko, býval kdysi celkem jiný stát. Jmenoval se Sparta. Ve Spartě žili lidé, kteří rádi slavili. Milovali všemožné tradice, rituály, svátky a oslavy a jednou z těch nejdůležitějších byla hyakínthie. Tato slavnost měla lidem navždy připomínat hocha, o kterém je tento příběh.

Ten hoch se jmenoval Hyakinthos. Byl to syn spartské královny Diomédy a jejího muže, krále Amykla. Hyakinthos vyrůstal spokojeně a šťastně ve sluncem zalité Spartě, měl vše, co potřeboval, a nic ho netrápilo. Když byl trochu starší, začal se učit všelijakým uměním, vědám a sportům. Vzdělával se ve filozofii, matematice, básnictví i historii. Házel diskem, jezdil s koňským spřežením, běhal a skákal do dálky.

Byl to chlapec velmi šikovný a zručný a zároveň přátelský a laskavý. Velmi si jej proto oblíbili nejen mnozí jiní chlapci a děvčata, ale také bozi. V těchto dobách totiž svět obývali bohové společně s lidmi.

Mezi bohy, kteří měli Hyakintha nejradši, patřil bůh slunce Apollón a bůh západního větru Zefyros. Oba velmi stáli o Hyakinthovo přátelství, avšak Hyakinthos se spřátelil pouze s jedním z nich, s Apollónem. Kdoví, proč se nesblížil i se Zefyrem, ale tak už to na světě chodí. Někdo je nám sympatičtější a někdo méně. S Apollónem si zkrátka Hyakinthos mnohem lépe rozuměl, a toužil tedy svůj čas trávit s ním.

Společně se věnovali tomu, co oba dva nesmírně bavilo. Jezdili na koních, zápasili, soutěžili v běhu a hodu diskem. A když už byli oba unavení, procházeli se pod vonícími akáciemi a dlouze si povídali. Hned jak se ráno Hyakinthos probudil, běžel za Apollónem a Apollón zase za Hyakinthem. Když neměli jiné povinnosti, trávili spolu celé dny, od rána až do večera. Byli to zkrátka nejlepší přátelé.

Jenže to se vůbec nelíbilo Zefyrovi. Cítil se…