V malebné vesničce na břehu velké řeky žil jeden mladý muž. Ten si jednoho rána umínil, že zajde do odlehlého palmového lesa, aby tam nasbíral čerstvé kokosy, které půjde potom prodávat na místní trh. Než však vyrazil na dlouhou cestu, musel ještě zajít za kovářem, aby ukul nové podkovy pro jeho koně, protože ho čekala vskutku náročná cesta. A zpátky se navíc měl vracet s obrovským a těžkým nákladem.
A tak už za chvíli stál u kováře v dílně. Ten se také hned pustil do práce. Nejdříve pořádně rozdmýchal oheň, aby se železo v sálavém teple lehce rozžhavilo, a potom začal kout jednu podkovu za druhou. Když byly všechny podkovy hotové, společně je přibili koni na kopyta. Jen co zatloukli i poslední podkovu, kůň si spokojeně zařehtal.
Tak, a teď se mohl konečně vydat na cestu. Byl opravdu nejvyšší čas, pokud chtěl být do večera zpátky. Zapřáhl tedy koně do dřevěného vozu, šlehl bičem, a už se vydali směrem k hustému lesu. Cesta to byla vskutku velmi dlouhá, protože nejlepší kokosy rostly na těch nejvyšších stromech a takové stromy rostly až hluboko v lese. A tak si mladík celou tu cestu zpříjemňoval aspoň pískáním.
Nakonec dorazili až k horskému potoku, který protékal hustým lesem. Když mladík seskočil z vozu, podíval se nahoru nad sebe a ve výšce uviděl na stromech spoustu velkých kokosů. Jen na jedné palmě jich bylo snad padesát.
Ty se budou dobře prodávat – pomyslel si muž. Jen je dostat dolů. Ale jak? – začal dumat.
Stromy byly skutečně pořádně vysoké, některé dosahovaly určitě až třiceti metrů. Chvíli tam jen tak stál a přemýšlel, ale pak dostal skvělý nápad. Bude je shazovat pomocí kamenů z potoka. Vzal tedy větší kámen a vyhodil ho co nejvýš. Kámen však proletěl těsně vedle…
