V tmavém hustém lese rostl i jeden opravdu starý dub. Nikdo přesně neví, jak dlouho tam je, ale přežil už mnoho generací a pamatuje si toho skutečně hodně. Často vzpomíná, co všechno se za ten sáhodlouhý čas odehrálo v jeho okolí. Svojí mohutnou korunou totiž vytváří dokonalý úkryt před deštěm, který dopadá na jeho velké listy. Jeho větve připomínají doširoka otevřenou náruč, která poskytne láskyplné přístřeší malým obyvatelům lesa.
V jeho košaté koruně se také usadila rodinka hrdliček. Svým krásným zpěvem vytvářejí přátelskou atmosféru a se starým dubem spolu žijí v opravdové harmonii. Všem kolem takto dávají na vědomí, že starý dub je bezpečným přístavem, v němž vládne klid a mír. Pro mladé hrdličky je jakousi oázou, kde se mohou bez obav pohodlně uložit ve svém měkoučkém hnízdě a zavřít oči, aby načerpaly nové síly. Určitě se jim budou zdát pěkné sny o tom, jak i ony jednoho dne konečně rozprostřou křídla a vznesou se do výšin se svými rodiči. Vyletí nad oblaka a vydají se na dobrodružnou cestu až tam, kde končí země a začíná moře, které se pomalu vlní u skalních útesů.
Dole u dubového kmene se zase potulují dva mladí medvědi, kteří se na chvíli ztratili mámě z dohledu. Dub jen mlčky sleduje ta nemotorná medvíďata a přihlíží, jak si bezstarostně pochutnávají na čerstvých lesních plodech. Jejich jemná vůně pomalu stoupá mezi listy, a i starý dub jako by se jí chtěl zhluboka nadechnout. Jeho listy tiše zašumí a mohutný strom slastně přivře oči. Vánek jemně hladí rozvětvenou korunu, která se naklání ze strany na stranu jako loďka na širém moři, a společně s ní se pomalu houpají i všichni obyvatelé stromu.
Dvě malé veverky tu také našly svůj úkryt. Celý den skáčou ze stromu na strom a hledají si něco malého na…
