Deštník na prázdninách

Matyáš se chystal na prázdniny k babičce. Tatínek mu pomohl sbalit si batůžek. Když byl batůžek plný, táta na něj nakonec ještě zavěsil modrý deštník.

Matyáš se zamračil. „Ale tati! Na co mi bude deštník? Vždyť venku je hezky!“

„Jen si ho pěkně vezmi,“ doporučil mu táta s úsměvem. „Možná se ti přece jen bude hodit.“

U babičky bylo krásné počasí. Každý den svítilo sluníčko. Modrý deštník stál opřený o zeď v koutě.

Matyáš se na něj šklebil: „Nač tady jsi, když neprší? Zbytečně jsem tě sem táhl!“

Ale druhý den slunce pálilo až příliš silně. Matyáš byl červený jako paprika.

„Uff, je mi horko!“ fňukal.

Pak si vzpomněl na modrý deštník. Donesl ho na trávu a rozevřel ho. Najednou měl nad sebou příjemný stín.

S úlevou si vydechl: „Jak je dobře, že tě tady mám. Bude z tebe slunečník!“

Podvečer Matyáš stavěl skrýš. Postavil deštník do trávy, přehodil přes něj deku a vlezl dovnitř. „Tady mě nikdo nenajde!“ chichotal se potichu.

Druhý den foukal vítr. Matyáš si hrál u vody. Vyrobil si ze staré krabice lodičku. Na ni připevnil deštník. Když vítr zafoukal, opřel se do deštníku jako do plachty. Malá loď se pěkně plavila a Matyáš ji vesele povzbuzoval.

Večer si chtěl Matyáš postavit stan. Položil na zem přikrývku. Na ni položil otevřený deštník. Vlezl pod něj a zavřel oči. „Takhle spí velcí cestovatelé,“ řekl si.

Další den babička řekla: „Matyáši, dnes pro tebe přijede táta. Dívej se z okna, jestli ho neuvidíš.“

Matyáš vylezl na židli k oknu. Viděl, že se obloha zatáhla mraky. Za chvíli začaly na okno bubnovat kapky.

„Ach, ne. Chudák táta bude celý mokrý,“ vzdychla si babička.

„Nebude! Mám přece deštník!“ zvolal Matyáš.

Za chvíli tatínkovo auto zastavilo před domem. Matyáš vyšel ze…