O psu a lvu

Pes Herkules bydlel v domku nedaleko divočiny. Jednoho dne si uvědomil, že přestože je divočina na dosah, ještě nikdy v ní nebyl. Už o ní něco slyšel, ale sám se tam nikdy neodhodlal jít. Umínil si tedy, že je načase, aby i on na vlastní kůži zažil, co to ta divočina vlastně je a zejména co všechno se tam dá najít.

Nevěděl sice, jaká tam žijí zvířata, ale vůbec neuvažoval o tom, že by se měl někoho bát a být opatrný. Tam, kde žil dosud, byl považovaný za výborného lovce. Byl rychlý, silný a s kdekým si uměl snadno poradit. Byl si víc než jistý, že i v divočině bude budit respekt a nic mu nehrozí.

A tak se Herkules brzy ráno vydal poznávat divočinu. Nebojácně se rozběhl a zanedlouho se ocitl před jejími branami. Vykračoval si směle po divočině, rozhlížel se kolem sebe a objevoval krásy divočiny, do které vstoupil. Všechno bylo sytě zelené a tráva byla tak vysoká, že by se v ní ukryl i medvěd. Každou chvíli se odněkud ozývalo šustění, které mu prozrazovalo, že v divočině není sám.

Zakrátko se jen kousek od něho objevil lev s velkou huňatou hřívou. Pomalu přecházel podél vysoké trávy a nikoho kolem si nevšímal. Herkules ještě nikdy takové zvíře neviděl a ani o něm nic neslyšel.

Lev byl sice velký, ale Herkules se ho vůbec nelekl. Dokonce si usmyslel, že by ho mohl ulovit a dát si k večeři. Zvířat už chytil tolik, že se nebál ani větších protivníků a věděl, že i s tímto tady si poradí levou zadní. Herkules chvíli tiše za lvem kráčel, potom přidal a rozběhl se k útoku. Když už byl lev na dosah, pes Herkules se odrazil ke skoku. V té chvíli však majestátní lev prudce otočil hlavu a upřel…