O modrém šakalovi

Byla jednou jedna džungle, ve které žil kromě mnoha jiných zvířátek také strakatý šakal. Vždy za soumraku se kradl džunglí a hledal si nějakou chutnou potravu. Poslední dobou se mu však vůbec nedařilo. Neměl štěstí na žádné zbytky po jiných zvířatech ani na malého nepozorného tvora z džungle. Jeho prázdný žaludek se ozýval čím dál tím víc. Celé dny mu v něm hlady kručelo. A protože byl už opravdu hladový jako vlk, jednoho dne se zatoulal až do nedaleké vesnice, aby si našel něco na zub.

Ale jen co se tam ukázal, hned si ho všimli hlídací psi. Bylo jich snad i šest, v tom strachu je vůbec nedokázal spočítat. Psi ho obklíčili, spustili hrozivý štěkot a ostrými zuby na něho zaútočili. Šakalovi se však zázrakem podařilo dostat z jejich obklíčení a co nejrychleji utíkal, aby se zachránil.

Psi se však pustili za ním.

Ve snaze utéct před jistou smrtí, vběhl šakal do nějakého domu, kde našel několik velkých věder. Vědra byla plná modré barvy, ale o tom šakal nevěděl. Chtěl se skrýt před psy, a tak do jednoho skočil. Celé tělo od hlavy až po ocas měl rázem obarvené na modro. Teď už ani trochu nevypadal jako šakal.

Zmatený vylezl z vědra ven, a když ho hlídací psi později spatřili, díky neobvyklému zbarvení šakala vůbec nepoznali. Pro změnu zůstali vystrašení oni, protože si mysleli, že je to nějaké tajemné zvíře, které nikdy v životě neviděli. A tak se rozutíkali na všechny strany.

Nespokojený a stále hladový šakal se vrátil zpět do džungle. Nevídaného zbarvení se však nedokázal zbavit a vždy, když ostatní zvířata uviděla modrého šakala, s hrůzou utíkala pryč. Papoušci splašeně vřískali, a dokonce i tygr uháněl pryč a při tom si mrmlal pod vousy: „Toto je vskutku velmi záhadné zvíře. A protože neznám…