Čtyři mistři

Daleko na severu žil jeden chudý rolník, který měl čtyři syny. Když vyrostli v dospělé mládence, zavolal si je k sobě a řekl: „Jsem už starý a sám vás už nedokážu uživit. Jděte do světa a naučte se nějakému řemeslu.“

Bratři si svého otce velmi vážili, a tak si sbalili ranečky a nachystali se na cestu do světa. Druhý den ráno se s otcem rozloučili a vyrazili.

Když přišli na rozcestí, kde se křižovaly cesty na všechny čtyři strany, nejstarší z bratrů udeřil holí o zem a řekl: „Tady se rozdělíme a přesně za čtyři roky se tu znovu sejdeme.“

Všichni bratři s tímto návrhem souhlasili, a tak se každý vydal jiným směrem. Po chvíli potkal nejstarší z bratrů neznámého člověka. „Kam ses vydal?“ zeptal se ho pocestný.

„Chci se vyučit nějakému řemeslu, kterým se dokážu uživit,“ odvětil nejstarší bratr.

Muž se zaradoval a povídá mu: „Přidej se ke mně a staň se mým učněm. Naučím tě perfektně krást. Já jsem totiž zloděj.“

Nejstaršímu se nejdříve nezdálo, že by se měl učit takové nečestné řemeslo, ale nakonec svolil a začal se učit zlodějině.

Druhý z bratrů potkal na své cestě moudrého člověka. „Kamže jdeš, příteli můj?“ zeptal se ho vzdělanec.

„Jen tak jdu a čekám, co mě na té cestě potká. Ale rád bych se vyučil nějakému řemeslu, které mě bude živit,“ odvětil.

„Staň se mým učněm a zanedlouho bude z tebe hvězdář. Je to velmi uznávané řemeslo, nebudeš litovat.“

Mládenec neváhal a přidal se k hvězdáři. Když se mladík všemu naučil, jeho mistr mu daroval dalekohled: „Vezmi si ode mě tento dar. Určitě se ti při tvém novém řemesle bude hodit.“ Potom se oba rozloučili a každý šel svojí cestou.

Třetí z bratrů zaslechl výstřel a zanedlouho potkal lovce. Rozhodl se proto vyučit…