Nastal večer a přišel čas jít spát. Venku už se setmělo a ulice utichla. Přes pootevřené okno sem doléhá pouze tichý šum stromů a zvuk svištících aut někde v dálce. Pojď si zalézt pod peřinu a pořádně se zachumlat. Zavři oči a poslouchej ty tiché, klidné zvuky přicházející z dáli.
Když se pořádně zaposloucháš, kromě šumu zvenčí rozeznáš také jemné třepotání křidélek. Kde se vzal, tu se vzal, do pokojíčku vletěl ohromný motýl. Myslíš, že motýli by už přece měli dávno spát – tohle je však noční motýl, velký a tmavý. Mává svými černo-červenými křídly a skoro se zdá, jako by se tichounce pochechtával. Tu ti přistane na ruce, tu na čele. Občas úplně zmizí z dohledu a za chvíli se objeví pod peřinou. Polechtá ti chodidla, sedne ti na palec u nohy a se sotva slyšitelným chichotáním zase uletí. Jen třepotání jeho křídel prozradí, kde právě teď poletuje.
Motýl je sice šprýmař, ale je krotký. Zůstaň klidně ležet, aby se nelekl, a sleduj, jak se ti zvědavě posadí na přikrývku. Teď se na něj můžeš podívat úplně zblízka. Všimni si, že vypadá úplně jinak než denní motýli. Celé tělíčko má pokryté jemňounkými chloupky. Je huňatý jako plyšová hračka. Pozoruj jeho křídla. Na tak malé tělíčko jsou docela velká. Sleduj, jak červená barva plynule přechází v černou a zase naopak. Pořádně si prohlédni všechny tečky, čárky, kolečka a žilkování. Všimni si jeho dlouhých tykadel. Pohybuje s nimi, jako by stále něco hledal. Pokud chceš, zkus se k němu přiblížit prstem, ale pomalu, aby se nevyplašil. Motýlek ti prst opatrně zkoumá. Zdá se, že se mu líbíš. Soustředí se na zkoumání a už se ani trochu nechichotá.
Teď je ten správný čas ukázat mu cestu ven, aby mohl pokračovat ve své cestě. Jemný vánek právě pohnul závěsy. Sleduj, jak se motýl…
