Co se děje v podchodu

Pavoučí rodina Křižákových se právě vrátila z prázdnin. Pán Křižák si jednou rukou utřel pot z čela, druhou a třetí držel děti a čtvrtou pevně svíral zavazadla. Právě vystupovali z lopuchu, který jim posloužil místo loďky.

„Už se nemůžu dočkat, až si zalezu do postele,“ prohlásila paní Křižáková a elegantně se snesla z listu do trávy. Celá rodina se v jednom houfu vydala do nedalekého tunelu, kde již několik měsíců bydleli.

Lidé postavili podchod teprve nedávno. Pro pavouky v okolí byl skutečným požehnáním. Ti bystřejší se chodili potají dívat už na stavbu, aby si vyhlédli a zabrali ten nejlepší kout. Vždyť kdo by se dobrovolně potloukal po keřích, když může mít pevnou střechu nad hlavou! A místa tolik, že si může postavit celý pavoučí palác!

Panu Křižákovi připadl pozemek kolem první lampy, což nebylo vůbec špatné. Na terasu jim ještě dosáhly sluneční paprsky a každá neopatrná moucha letící od jihu skončila v jejich síti, takže i jídla měli dostatek.

Když se ale teď Křižákovi přiblížili k ústí tunelu, s údivem shledali, že jim jde naproti celé procesí sousedů. Dívali se do země a oči se jim leskly.

„Co se děje, sousedi? Snad jsme nevyhořeli?“ zavolal na průvod pan Křižák.

„Stalo se něco horšího! Vymetli nám pavučiny,“ zlomeným hlasem odpověděl pan Pokoutník vepředu. „Měli košťata a vysavače. Vysavače! Jen tak tak jsme před nimi utekli. My jsme jim poctivě vychytali všechny mouchy i komáry, a oni se nám odvděčili takhle!“ Dav propukl v tahavý pavoučí pláč.

Rodinu Křižákovu zachvátila panika. Jejich luxusní třípatrovou pavučinu s výhledem spolkl vysavač? Paní Křižáková utěšovala plačící děti, zatímco pan Křižák se rovnou čtyřma rukama chytil za hlavu. Co si jen počít?

Tu noc strávili pavouci v křoví na prozatímních pavučinkách. Ráno jim je stejně roztrhají ptáci. Děti byly natolik vyčerpané, že ihned…