Mravenci a louže

Parta černých mravenců se vracela jednou vpodvečer domů do mraveniště. Měli za sebou náročný den plný nošení větviček a jehličí sem a tam. A proto se nejvíc ze všeho těšili, až si lehnou do postele a pořádně se vyspí.

Náhle však jeden z nich zahlédl pod starým dubem ležet velikou, šťavnatou malinu. Zavelel kamarádům a vydali se pro ni. Za takovou kořist jim královna opravdu poděkuje!

Sotva se však rozestoupili kolem maliny, aby ji zvedli a odnesli, od dubu se ozval dupot. Blížila se k nim skupina rezavých mravenců!
Jak je známo, černí a rezaví mravenci se odjakživa nemají moc v lásce. Černí mravenci se totiž věnují poctivé práci na stavbě mraveniště a krmení královny. Rezaví jsou naopak známí jako lesní loupežníci.

Ačkoliv jsou černí mravenci mírumilovní tvorové, bránili se statečně. Rezavých byla sice v boji přesila, ale neuměli držet při sobě, takže nakonec černí zvítězili. Malinu si hodili na ramena a rychle utíkali, aby se na ně náhodou loupežníci nevrhli znovu.

Hrdinové byli v mraveništi za svůj úlovek náležitě oceněni. Po dobré večeři se konečně vydali do postelí.

Ale v noci se lesem prohnala silná bouře. Vítr kvílel mezi stromy a silný déšť poničil velkou část mraveniště. Černí mravenci se ani nestihli vyspat a už museli znovu vstávat a dát se do práce. Pečlivě stavěli větvičku za větvičkou, aby mraveniště opravili.

Najednou přišli poslové se špatnou zprávou: „Za mraveništěm je obrovská louže! Topí se v ní brouci i mravenci!“

Černí mravenci neváhali a vydali se na pomoc. Společně vzali dlouhé stéblo trávy a opatrně se přibližovali ke kaluži. Nejprve vytáhli tři své kamarády, černé mravence. Ti tři se hned oklepali a rovnou se přidali k záchranné akci.

Další byl na řadě pantáta roháč, a to je pořádně velký brouk. Náramně se zpotili,…