Žila jednou jedna osamělá žena, která velmi toužila po děťátku. Bydlela daleko od vesnice a většinu času trávila na svojí zahrádce nebo v ovocném sadu. Měla jen jedinou kamarádku, která byla dobrou čarodějnicí. Čarodějnice byla přesvědčená, že z její kamarádky by byla opravdu skvělá máma, a tak jí jednoho dne darovala maličké semínko. Ale nic víc jí neřekla. Ani to, co z něho vyklíčí.
„Dobře se o něj starej, vlož ho do té nejlepší půdy, jakou máš, zalévej ho jen čistou vodou a čas od času k němu mluv,“ radila jí čarodějnice.
Žena byla zpočátku trochu zmatená, ale radovala se i z tak drobného dárku.
Když přišla domů, udělala přesně to, co jí přítelkyně poradila. Vyhrabala kousek země, semínko zasadila a už zakrátko viděla, že rostlinka klíčí rychleji než ostatní. Za necelé dva dny z ní už bylo malé poupátko.
„Jak jsi hezká,“ promluvila žena k rostlince a dotkla se uzavřeného kalíšku. Vtom se kalich otevřel a kvítek rozkvetl. Žena zůstala překvapeně hledět, protože uvnitř žlutého kvítku sedělo drobné děvčátko.
„Snad mi čarodějnice darovala vytouženou dcerku?“ pomyslela si. Nesmírně se zaradovala a vzala děvčátko do dlaně. Byla maličká jako její malíček, a tak jí dala jméno Malenka.
Malenka byla roztomilé dítě: měla dlouhé zlaté vlásky a šaty z lupínků.
„Dítě moje drahé,“ šťastně šeptala žena.
„Dobrý den, maminko,“ pozdravila ji Malenka jemným hláskem.
A tak se ženě splnil její největší sen a stala se matkou. Byla nepopsatelně šťastná. A protože se pomalu schylovalo k večeru, začala pro Malenku připravovat postýlku. Zhotovila kolébku z ořechové skořápky, vystlala ji lupínky a dítě uložila. Pohoupala ji, dala pusu na dobrou noc a obě se vydaly do říše snů.
Od té doby trávila žena všechen svůj čas s Malenkou a konečně se přestala cítit osamělá. Společně…
