Tři pírka

Bylo jednou jedno království a v něm žil starý král. Ten měl tři syny. Dva starší byli šikovní a moudří. Třetí, nejmladší, měl prostou povahu a za svými bratry vždy zaostával. Dva starší si z něho často dělali posměšky, jak je hloupý a zaostalý.

Jednoho dne, když král cítil, že už nebude dlouho mezi živými, zavolal si všechny tři syny a řekl: „Je čas odevzdat královské žezlo jednomu z vás, abych mohl v klidu dožít. Vládnout bude ten, který bude nejšikovnější a splní můj úkol. Úkol zní: Přineste mi ten široko daleko nejhezší koberec.“

Tento úkol si král vymyslel pro svoje syny. Aby to neměli bratři tak jednoduché, král vzal do ruky tři pírka a vyhodil je do vzduchu. Když dopadla na zem, řekl: „Každý půjde tím směrem, který si vybere pírko padnoucí na zem.“ Jedno pírko směřovalo na východ, druhé pírko chvilku poletovalo sem a tam, až v tichosti přistálo na zemi a ukazovalo na západ. Třetí pírko se nevydalo žádným směrem a padlo rovnou před krále.

Starší bratři si rychle vybrali ta pírka, která směřovala na východ a západ. Škodolibě se přitom posmívali nejmladšímu, že musí zůstat sedět doma, protože poslední pírko nikam neukazovalo. Ti dva se hned vydali na cestu, každý svým směrem. Nejmladší se jen sesunul na zadek a drže v ruce svoje pírko přemýšlel nad tím, co si počne. Jak tak dumal, spatřil na podlaze nějaký starý poklop. Byl celý rezavý, zaprášený, jako by ho nikdo celé roky neotevřel. Když bratři odešli na cesty a král se odebral kralovat do svojí komnaty, rozhodl se, že ten starý poklop otevře. Naskytl se mu pohled na staré schody, plné pavučin a špíny. Sešel po nich opatrně dolů a tam vidí dveře. Silně zabouchal a čekal, jestli někdo otevře.

Zanedlouho se dveře rozletěly a v nich stála…