Kdysi dávno v jedné daleké zemi žil a panoval jeden král. Jednoho dne si tento král umínil, že se dotkne měsíce, a tím se stane slavným po celém světě. Tento nápad ho pohltil natolik, že na nic jiného nemyslel a úplně zapomněl kralovat. Každý den přemýšlel jen nad tím, jak by dokázal vystoupit tak vysoko, aby se mohl dotknout měsíce.
Dokonce i když usnul, zdálo se mu, že se natahuje za měsícem a už už se ho dotýká. Po dlouhých dnech a nocích neustálého přemýšlení nad tím, jak se dotknout měsíce, král dostal nápad. Vymyslel, že je nutné postavit věž, která bude tak vysoká, že ten, kdo bude stát na jejím vrcholu, dosáhne na měsíc. Okamžitě si dal zavolat královského truhláře a přikázal mu, aby postavil věž podle jeho požadavků.
Když to truhlář slyšel, jen svěsil hlavu a odešel, protože netušil, jak tak vysokou věž postavit. Celé dny potom chodil sem a tam, přemýšlel, měřil, počítal, zakresloval, ale všechny nákresy hned roztrhal, protože ani po několika dnech na nic nepřišel. Uběhl týden a nedočkavý král se už dál nemohl dívat, jak truhlář jen přeměřuje, počítá a nic nestaví. A tak mu jednoho dne pohrozil: „Když věž nepostavíš do tří dnů, budeš o hlavu kratší.“
Chudák truhlář zesmutněl ještě víc. Radil se se všemi pomocníky, jenže nikdo nevěděl, co dělat. Uběhl jeden den, druhý den a stále nic. Až třetí den ráno se zoufalý truhlář vzbudil s nápadem, jak by se dala věž postavit. Běžel do královské komnaty a všechno královi pověděl. Když truhlář skončil, král se zaradoval a rozkázal, aby všichni lidé v zemi okamžitě přinesli na královský dvůr všechny dřevěné bedny a proutěné koše, které doma měli. A tak lidé z celé země nosili k zámku všechny bedny a koše, co jen doma našli…
