Zajíc, strážce z totemu

Země udatných indiánů oplývá přírodními krásami. Oni sami si jí váží do té míry, že za živé nepovažují jenom lidi, ale také každou rostlinu, strom, ba i kameny. Ve všem proudí moudrost a životní síla.

A co zvířata? Ta jsou pro indiány ochránci a průvodci. Berou si po nich jména, mohou se s nimi poradit a propůjčují si jejich vlastnosti a sílu. Na co byste se zeptali veverky či ryby? Jakou vlastnost byste si vzali od rysa nebo motýla, děti?

Indiáni žijí ve spojení se světem okolo a mohou se kdykoliv vydat, kam je srdce táhne. Sbalí jen své špičaté stany, zvané týpí, a je to. Před týpí má každá vesnice, nebo i rodina, postavený totem. Je to vlastně vysoký sloup, tvořený z devíti zvířecích průvodců. Lidé je vyřezali a namalovali do kmene stromu, aby každý den střežili jejich obydlí.

Jaká zvířata jsou na totemu? Vybrat je, to není jen tak. Musí se to poskládat chytře. Kdyby si tam lidé třeba vyřezali jen zvířata silná, chyběla by jim moudrost. Pokud by vytvořili totem ze zvířat rychlých, scházela by jim pak odvaha. To se musí pořádně promyslet, dvakrát měřit a až potom řezat, jak se říká.

Není žádným překvapením, že každé zvíře v lese chtělo být do totemu vyřezáno. Být na totemu je prostě něco. Hned jste v lese i u řeky vážený tvor!

Pro některé tvory to byla skoro samozřejmost. Hbitá a bystrá liška, silný a majestátní orel, rychlý a silný vlk, ti mají své místo skoro na každém totemu. Pak tady ale také byli jejich méně výrazní sousedé, kteří zůstávali často přehlížení. Přitom i oni měli co nabídnout!

A tak se ještěrky, myši, zajíci, sojky a další ukřivdění tvorové jednoho večera sešli u poradního ohně.

„Musíme najít způsob, jak lidi zaujmout a…