Vodník Boreček a tajemství starého mlýna

Psal se rok 1620. Na břehu říčky Pšovky stál starý, docela maličký mlýn, jehož vodní kolo se s tichým šploucháním točilo ve stínu vrb. Právě ho koupil nový mlynář Matěj Žežulka. Byl to šikovný, pracovitý muž s laskavýma očima, který se sem přestěhoval se svou ženou Magdalénou a dvěma dětmi – Anežkou a Vaškem. Všichni byli nadšení novým začátkem. Netušili však, že mlýn skrývá temné tajemství.

Už první noc nebyla jako z pohádky. Když všichni ulehli, Matěj jen těžko usínal. Odevšad se ozývalo skřípění, kroky a tichý smích, který pronikal až do morku kostí. Magdaléna se choulila pod peřinou a děti se tiskly k sobě.

Druhou noc se záhady stupňovaly. Pytle s moukou padaly bez příčiny, mlýnské kolo se zadrhávalo a Matěj si byl jistý, že zahlédl temný stín, jak mizí ve tmě za truhlicí. A třetí noc se ze starého komína ozval děsivý šepot.

Matěj s Magdalénou už byli v koncích. Matěj se svěřil sousedům, ale ti jen krčili rameny. „To je mlýn plný neštěstí,“ řekli mu. „Šimon Nedvěd ho prodal, protože tam straší.“

Jednoho dne, když šel Matěj pro vodu k řece, potkal podivnou postavu. Byla to bylinkářka Marie, šedovlasá žena se záhadnýma očima. Když si vyslechla Matějovo vyprávění, jen si povzdechla a řekla:

„To není obyčejné strašidlo. Je to duše, která páchala zlo. Dokud neodhalíš její jméno a neodpustíš mu, nebudeš mít v mlýně klid.“

Ale jak zjistit jméno ducha, když ten jen poletuje po noci a víří prach v koutě?

Matěj byl zoufalý. Začal se modlit, hledat ve starých zápisech i v různých pověstech, které kolovaly po vesnici. Bez výsledku.

Jednoho večera se vydal na dlouhou procházku podél říčky Pšovky. Sedl si pod starou vrbu a zaposlouchal se do zurčení vody. Tu si všiml, že se v…