Pátrači 4. část: Záhadný erb

Prázdniny na hradě byly pro sourozence Jakuba a Matouše plné dobrodružství. Jelikož jejich dědeček byl kastelánem, který na hradě i bydlel, mohli se tu bratři celé dny toulat a objevovat jeho středověká zákoutí.

Tentokrát Matouš a Jakub opět seděli v malé hradní knihovně, napůl zahrabaní mezi starými knihami o hradech a šlechtických rodech. Bylo to už jejich čtvrté pátrání za poslední měsíc. Právě si prohlíželi knihu s názvem Erby a jejich tajemství.

Jakub s očima jako talíře listoval stránkami a prohlížel si zdobné ilustrace. Najednou Matouš narazil na erb, který ho okamžitě zaujal.

„Počkej, Jakube, podívej na tohle!“ zavolal na něj bratr. Vrátil ho o stránku zpět, kde ukázal na erb neznámé šlechtické rodiny. Nebyl nijak zvlášť zdobný, ale uprostřed měl zvláštní symbol. Připomínal spletené čáry, jako kdyby měl symbolizovat něco, co se vine kolem dokola.

„Kde jsem to už viděl?“ zamumlal Jakub, přimhouřil oči a silně se soustředil. Po chvíli vyhrkl: „Jasně! V hradní věži!“

„Věži? Té nejvyšší?“ zeptal se Matouš skepticky. „Vždyť schody vzhůru jsou tak strmé, že by tam ani kocour nevylezl.“

„Hradní kocour je už tak starý, že se mu ani nedivím. Já tam ale vylezl loni, když jsi ležel se zlomenou nohou. Věř mi – musíme to prozkoumat!“

Rozhodli se tedy vydat na další dobrodružnou výpravu. Celí zpocení, zchvácení a udýchaní nakonec strmé schody šťastně zdolali.

Když dorazili na vrchol věže, jejich bystré oči okamžitě zpozorovaly erb vytesaný do kamenné stěny. Jakub měl pravdu. Ale něco tu nesedělo – erb byl částečně poškozen, jako kdyby mu chyběl jeden kousek.

„Tohle není náhoda. Musíme zjistit, co tam chybí,“ řekl Matouš odhodlaně.

S námahou tedy slezli po strmých schodech zase dolů. Vrátili se do knihovny, kde strávili hodiny dalším pátráním. Až po dlouhém bádání se jim podařilo…