Vesmírná návštěva

Když se Péťa ráno probudil a vykoukl z okna ven, všiml si něčeho podivného. Jeho pozornost zaujala malá šedivá koule, která se přes noc přilepila na okenní rám. Péťa si byl jistý, že tam včera ještě nebyla. Že by si u něj vystavěly hnízdo vosy? Péťa nebyl žádný strašpytel, ale od loňského léta, kdy dostal první vosí žihadlo v životě, začal být ostražitý.

Péťu vytrhl z úvah nenápadný pohyb. Z koule vykoukla dvě očka, mrkla na chlapce a rychle se schovala zpět. Péťa trochu zmateně zakroutil hlavou. Než stihl sám sebe přesvědčit, že se mu to muselo jen zdát, spatřil, jak na něj z koule mává drobná ručka s dlouhými prsty.

Chlapec za oknem si nevěřícně promnul oči. Když výjev nezmizel, opatrně otevřel okno. Sáhl pro kouli a vzal si ji dovnitř. Lehce mu vrněla v dlaních, a ačkoliv venku už začínalo pálit slunko, byla nepřirozeně chladná.

Najednou se z koule ozvalo veselé: „Nazdar!“ Z otvoru v horní části koule vykoukla kulatá hlava s mimořádně velkýma očima.

Chlapci neočekávaný návštěvník téměř vyrazil dech. Nezmohl se na víc než rozpačité: „Ehhh…“

„Jmenuji se…“ zazněla spleť podivných zvuků, které Péťa neuměl zopakovat,. „Ale můžeš mi říkat Ben. Jak se jmenuješ a jak se máš?“ pokračoval tvoreček v rozhovoru a ani si nevšiml Péťova vytřeštěného pohledu.

„Jsem P-p-p-péťa,“ vysoukal ze sebe nakonec kluk. „Co jsi zač? Kde ses tu vzal?“ dodal po chvíli, když si trochu srovnal myšlenky.

„Přiletěl jsem z planety Grassator 3,“ řeklo to podivné stvoření.

Tak mimozemšťan, pomyslel si Péťa. Tohle mi nikdo neuvěří!

Mimozemšťan pokračoval: „V rámci školního projektu musím prozkoumat život na třech libovolných planetách. Navštívil jsem planety Stella Canina a Lapis Niger. Tam jsem svůj úkol úspěšně dokončil. Jako třetí jsem si vybral Zemi. A rád bych zkoumal tebe!“

Péťa se lekl. „Zkoumat… mě?“

„Neboj,…