Za okny je chladný, větrný večer. Jak je dobře, že tu uvnitř máme takovou měkkou peřinu plnou jemného prachového peří. Pořádně se do ní zachumlej a zavři oči. Můžeme spolu poslouchat, jak se celé hospodářství ukládá ke spánku. Stará pec v rohu nám bude dělat společnost. Poslouchej, jak v ní praská ohýnek. Plamínky vesele poskakují, jen občas některé z polínek neklidně pukne.
Naše dřevěná chalupa se každou noc tichounce ozývá – má už přece jen kupu roků. V jednom z trámů nad námi chvílemi chroupe červotoč. Starého kocoura to vyruší z dřímoty. Protáhne si hřbet a seskočí z okna. Když dopadne na dřevěnou podlahu, prkna pod každým jeho krokem zavrzají. Kocour popojde blíž k peci, aby se zahřál. Schoulí se dole na koberci, spokojeně zavře oči a přede.
Nahoře nad pecí visí bylinky a tiše šustí. Je mezi nimi meduňka, šalvěj i máta, kterou jsme nasbírali společně. Už jsou dobře usušené, zítra můžeš zase několik lístků utrhnout a uvaříme si horký voňavý čaj. Dáme do něj i med, co nám darovala milá babička od sousedů. To bude dobrota!
V její chaloupce, hned vedle té naší, se ještě ozývá klepání. Babička po večerech tká koberec. Vzpomeň si, jak jsme se jednou byli podívat na její tkalcovský stav. Byl to velký dřevěný stroj, který zabíral téměř polovinu místnosti. Nitě na něm natažené ti připomínaly pavučiny. Babička rytmicky klepe sem a tam a koberec řádek za řádkem přibývá. Ještě alespoň pět řádků a potom i ona půjde na kutě. Dobrou noc, babičko.
I v dalším domku se ještě svítí. Ani děda Michal asi ještě nespí. Víš, jak rád po večerech sedává u pece a pobafává z fajfky. Když mu ještě zbývají síly, něco kutí. Sedne si na stoličku a šikovnýma rukama vyrábí…
