Uspávanka z pohádkové říše

Určitě máte rádi pohádky. Možná nejraději slýcháte o princích, princeznách nebo trpaslících. Ale jestlipak víte, jak to chodí v pohádkové říši, když přijde večer?

I když už je venku tma, světlo lampičky u nás pořád svítí. Její záře je pro obyvatele říše pohádek na stránkách knížek jako pro nás sluníčko. A když naše lampička zhasne, pohádkový svět zalije měsíční svit. Pro nás nastane čas se uložit do postýlky. A co pro obyvatele pohádkové říše? Pojďme se podívat, co budou dělat oni.

Dva královštví sourozenci, princ s princeznou, si jako obvykle každé odpoledne vyjeli po pohádkové říši. Vydali se na návštěvu ke kamarádce čarodějce. Mají ji moc rádi a vždycky si s ní užijí spoustu zábavy. I teď kolem nich kouzlila bubliny.

„Prosím, ještě nějaké kouzlo,“ žadonil mladší bráška. Čarodějka chvíli přemýšlela a pak se rozhodla, že stůl promění ve veliký perník. Zatímco ale hledala v knize kouzel to správné zaklínadlo, za okny se postupně setmělo. Unavené sluníčko venku vystřídal měsíc.

„Teď už musíme zpátky na zámek za maminkou a tatínkem,“ řekla zklamaně princezna.

„Ale nám se ještě nechce spát,“ povzdychl si princ.

„Já mám na to to nejlepší kouzlo,“ řekla povzbudivě čarodějka. „Uvařila jsem meduňkový čaj. To je ten nejúžasnější kouzelný lektvar na spaní, uvidíte,“ nabídla jim.

Děti vypily každé šálek čaje a opravdu jim najednou bylo trochu víc na spaní. Ale ještě tomu něco chybělo.

„Dobrou noc, čarodějko,“ rozloučily se, zamávaly kamarádce a nastoupily do kočáru, který na ně čekal před chaloupkou. Pomalu se rozjely po lesní cestičce pohádkovou říší.

Kočár je jemně natřásal a příjemně hrkal. Po chvíli vyjel z lesa na louku. Právě tam při měsíčku tančily víly svůj pomalý, večerní tanec. Další si už chystaly luční postýlky. Jedna z víl zamávala na princeznu a zavolala na ni:…