Malý cestovatel

Dnes se spolu vydáme na jeden úžasný výlet. Udělej si proto co největší pohodlí. Zavři oči a uvolni celé své tělo – ruce, nohy, krk… Soustřeď se jen na svůj dech. Zhluboka se nadechni nosem… a pomalu vydechni…Opět hluboký nádech… a pomalý výdech. A ještě jednou. Zhluboka se nadechni… a pomalu vydechni. S každým nádechem i výdechem se cítíš uvolněněji a příjemněji.

A teď se už můžeme vydat na slíbenou neobyčejnou cestu. Představ si, že dokážeš putovat po celém svém těle, a můžeš tak navštívit nejen každou končetinu, ale také každý orgán, dokonce i každičkou malou buňku.

Začneme v hlavě, protože právě tam sídlí všechny naše myšlenky. Ty jsou občas nezbedné, když nám neustále proudí hlavou. Můžeš si je představit jako neposedné děti ve školce, které se neustále překřikují a vesele výskají. My se je však teď pokusíme trochu utišit. Hezky je uložíme do jejich postýlek. Neposedné myšlenky už ospale zívají a pomalu se chystají na odpočinek. Takto můžou odpočívat spolu s tebou.

Pomalu se přesuneme k tvým očím. Jak to asi vypadá tam? Představ si velkou louku posetou pestrobarevnými květy, které se jemně vlní, jako by je hladil vánek. To jsou drobounké buňky, díky nimž vidíme okolní svět v rozmanitých barvách. Neustále na ně dopadá světlo a ony tak vytvářejí obraz, který vidíme. A ty teď můžeš mezi nimi procházet. Zkus se jedné lehoučce dotknout.

Na chvíli se s očima rozloučíme a z hlavy sestoupíme níže do tvých plic. Ty jsou velmi důležitým místem, protože se v nich dostává do krve kyslík. Krev dopraví kyslík ke každičké buňce a naše tělo může pracovat na plný výkon. Všimni si, jak se tvůj hrudník s nádechem zvedá a s výdechem zase klesá. Nádech přivádí vzduch do plic a výdech jej zas odvádí z těla ven.…