Včela Božena

Když v úlu v třešňovém sadu zazvoní budíček, všechny včely jsou okamžitě vzhůru. Vyletí ven, umyjí si tvářičky i nožky v ranní rose a za chvíli je každá opět na svém místě. Dělají to tak všechny. Až na jednu – létavku Boženu.

Božena sice prošla všemi pěti zkouškami, které včela musí složit, než se z ní stane létavka, ale vždy to bylo s odřenýma ušima.

Nejprve byla včelou-čističkou. O pořádku se ale v jejích buňkách mluvit nedalo. Jednou tam zapomněla ponožku, jindy nedojedené kousky pylu.

Potom se stala krmičkou. Jenomže včelí děťátka, o která se měla starat, plakala tak nahlas, že je bylo slyšet až k sousedům.

Když byla kojičkou, její včelí larvičky byly vyhublé na kost.

Jako stavitelka také úplně neuspěla, plásty měla křivé a špatně zavíčkované, a med z nich proto vytékal ven.

A nakonec se stala strážkyní česna. Tou dobou se v úlu často objevovali nezvaní hosté, protože Božena na stráži zaspala.

Navzdory tomu všemu se z Boženy stala létavka – ovšem ta nejlenivější létavka z celého úlu. Ale myslíte si, že si toho někdo všiml? Včel je v úlu jako máku v makovici. Tak se Boženě zpočátku dařilo tvářit se, že pracuje. Vyletěla z úlu sice vždy o něco později než ostatní včely, ale pro včelí stráž měla pokaždé připravenou výmluvu. A venku potom zalezla do květu, napila se nektaru a sladce usnula.

Jednoho dne však přišla včelí královna se zvláštní prosbou. Přála si, aby jí všechny létavky přinesly ochutnat med, který vyrobily. Každá včela chtěla královnu obdarovat tím nejchutnějším a nejvoňavějším medem. Přidaly do něj nektar z vybraných květů – bezu a akátu, lípy i levandule. Jen Božena měla v úlu samé prázdné buňky. Královně do jejího kalíšku tedy nemohla nalít ani kapku medu. Tentokrát už…