O zlomyslné chobotnici Klementýně

V hlubokém oceánu, až na samém dně, se mezi pískem a kameny tyčily mohutné sloupy korálového útesu. Ten byl domovem mnoha podmořských tvorů. Rybičky, krabi, slimáci a mořské okurky, ti všichni obývali toto korálové království. A žili by zde v míru a harmonii nebýt zákeřné chobotnice Klementýny.

Klementýna uměla jednu velice zvláštní věc. Proměnit se tak, že byla úplně neviditelná. Pokaždé změnila svou barvu a tím splynula se dnem natolik, že vypadala jednou jako kámen, podruhé jako mořská řasa a příště zase jako hromádka písku. Když nechtěla, nikdo ji nedokázal najít. Klementýna toho využívala, aby dělala obyvatelům podmořského útesu naschvály.

Když se nudila, skryla se na mořském dně a číhala, až kolem popluje nicnetušící rybička nebo poleze třeba nějaký krab. Na ně pak najednou vyskočila a bouchla je chapadlem. Prostě jen tak – z legrace.

Obyvatelům korálového útesu se to ale vůbec nelíbilo a hledali způsoby, jak se chobotnici Klementýně vyhnout. Mezi vystrašené mořské tvory patřila také malá rybka Filipka. Tolikrát hledala a zkoušela, jak se před Klementýnou ukrýt. Jenže nebylo kam. V moři to totiž nevypadá jako tady na zemi. Tady jsou keře, stromy a domy, a proto když si třeba děti hrají na schovávanou, mají kolem sebe mnoho míst, kde je nikdo nedokáže hned tak najít.

V moři je však jen plno vody a dno pokryté pískem nebo kamením. Ani korálový útes nenabízí místa, kam se chobotnice nedostane. Ta je totiž jako z gumy. Díky tomu se může rolovat, plazit, natahovat a prolézat i těmi nejužšími otvory, jak si zamane.

Navíc Klementýna byla velice chytrá a zlotřilá chobotnice, která všechny tyto své unikátní vlastnosti zneužívala, aby mohla obyvatele útesu co nejvíce potrápit. Rybičky ani krabi nebyli tak ohební jako Klementýna, a proto se před ní neměli kam schovat. Museli její…