Trojrůže

Byl jednou jeden bohatý kupec, který měl tři dcery. Často jezdil nakupovat zboží do dalekých zemí, občas až za moře. Také nyní se chystal na velmi dlouhou cestu lodí. Když odjížděl, chtěl se ještě rozloučit s rodinou.

„Dcerky moje milé, cože vám mám z cesty přinést? Řekněte si každá, co by vás nejvíc potěšilo,“ ptal se kupec svých tří dcer, když už byl na cestu připravený.

Dvě starší vskutku nemusely dlouho přemýšlet, jedna si přála drahé šaty a druhá zase prsteny zdobené drahými kameny. A nejmladší ze sester, která toho nikdy moc nenamluvila, vedle nich i teď stála mlčky.

„A co tobě udělá radost, děvče moje? Řekni mi,“ promluvil k ní její otec.

„Tatínku náš milý, hlavně se nám vrať domů ve zdraví, tím mě nejvíc potěšíš,“ řekla dívčina.

Ale kupec trval na tom, že neodejde, dokud si i ona něco nevybere.

„Tatínku, tak tedy tři růžičky, co z jednoho stonku vyrůstají, když cestou uvidíš, ty pro mě utrhni. To mi udělá radost.“

Její sestry se jen chichotaly, jakou bezcennou věc si přála dovézt z takové dálky. Ale otec všem třem slíbil, že jim přinese, co si každá přála, rozloučil se s nimi a vydal se na moře.

Když kupec nakoupil v dalekých zemích dostatek všemožného i nevšedního zboží, vydal se na plavbu zpět k rodnému břehu. Samozřejmě, že ani na svoje dcery nezapomněl a koupil jim krásné šaty i prsteny. Ale pro tu nejmladší stále nic neměl. Trápilo ho, že svoje slovo nedodrží, ale ne a ne nikde najít tři růže, které by kvetly z jednoho stonku.

Kupcova loď už nebyla daleko od břehu, když se náhle rozpoutala hrozná bouře. Všechny ty vzácné věci, co převážel, byly rázem kdesi ve vodě a z lodě zůstaly jen kusy dřeva. Kupci se, naštěstí, na…