Létající kufr

Byl jednou jeden kupec, který byl tak bohatý, že by mohl celou ulici, ve které bydlel, a ještě i uličku u ní vydláždit stříbrňáky. Ale samozřejmě to neudělal, protože svoje peníze uměl využít mnohem lépe. Když vydal groš, vrátily se mu dva – tak dobrý to byl obchodník. Jednoho dne však přišel jeho den a obchodník odešel na zasloužený odpočinek.

Všechny peníze zdědil jeho syn, který si začal vesele žít. Každou noc chodil na maškarní ples, groše utrácel za zábavu s přáteli, a dokonce do moře místo kamínků házel žabky v podobě stříbrňáků. Tak to šlo s penězi velmi rychle z kopce. Nakonec mu zůstaly jen čtyři groše, papuče a starý župan. Teď, když mu peníze došly, už o něho přátelé nestáli, dokonce ho ani na ulici nepozdravili, protože vypadal jako žebrák. Jeden z nich, dobračisko, mu aspoň poslal starý kufr a vzkázal, aby si do něj sbalil všechno, co mu ještě zůstalo. Dobrá rada, jenže kupcův syn už neměl nic, a proto si aspoň sám sedl do kufru a chystal se přemýšlet, co se stalo s jeho životem.

Byl to však zázračný kufr. Jen co si do něj mládenec sedl, kufr vzlétl. Fuk! a už vyletěl komínem vysoko nad mraky a letěl stále dál a dál, až doletěl do Turecka. Kufr schoval v lese pod napadané listí a vydal se do města.

Cestou potkal chůvu s děťátkem: „Dobrý den, chůvo,“ oslovil ji, „copak je to za zámek nedaleko města, s okny v takové výšce?“

„Tam bydlí králova dcera,“ řekla mu chůva, „je velmi krásná, ale předpověděli jí, že když se zamiluje, nedopadne to dobře, a proto k ní nikdo nesmí.“

„Děkuji,“ řekl kupcův syn. Hned se vrátil do lesa, sedl do kufru, vyletěl na střechu zámku a oknem vešel k princezně.

Princezna ležela na pohovce a spala.…