Trable lišky Alice

Plyšová liška Alice za sebou měla fakt těžký den. Začalo to hned ráno, když ji Jonáš cestou do školky zapomněl u táty v autě. Přitom domluva byla jasná – měla ho doprovodit a počkat ve skříňce. Jenže v ranním spěchu zůstala Alice na zadním sedadle.

Byla tu dočista zapomenutá. Ležela proti směru jízdy a neviděla z okna. Byla zvyklá s Jonášem počítat kamiony naložené novými auty, a teď stěží viděla kus nebe. Navíc musela celé dopoledne poslouchat tátovy pracovní hovory. Neustále mu zvonil telefon a on mluvil a mluvil, takže si zapomenuté Alice vůbec nevšiml.

Nakonec to plyšová liška vzala do svých rukou, teda spíš do svého těla, a když táta na křižovatce prudce přibrzdil, vyskočila ze sedačky. Moc to ovšem nedomyslela. Vymrštilo ji to a za letu se uhodila o řadicí páku. Její kaskadérský kousek každopádně splnil účel: táta si jí konečně všiml. Zvedl ji, oprášil a položil na přední sedadlo. A krásně se na ni usmál!

Celou dobu se snažila být statečná. Věděla, že když to zvládne Jonáš sám ve školce, zvládne to i ona bez něj v autě. Byla sice plyšák, ale chtěla, aby na ni byl její majitel pyšný.

Trápila ji ovšem ještě jedna věc, kvůli které se necítila být ve své kůži. Všimla si, že jí z boku trčí nit, a když se ji pokusila utrhnout, objevila se pod ní malá dírka.

Všiml si toho později i Jonáš, když se po školce konečně setkali. Ten také za nit zatáhl, protože každý občas rád tahá za nitky, a najednou šel do díry strčit prst.

Když ji o pár chvil později viděla Jonášova máma, rozhodla, že se to musí hned zašít. Takže zatímco část dopoledne byla Alice zašitá kdesi na zadním sedadle v autě, teď byla zašitá doopravdy, opravdovou…