Marián Dyno Burič
Kde bydlí pocity: Robot
Martínek prošel celý činžák, ale nepodařilo se mu najít to, co hledal. Kde se tedy pocity skrývají? Aby ho maminka rozveselila, vezme ho na přehlídku robotů. A na tomto nečekaném místě se vše vysvětlí.


V jednom domečku bydlely na poličce hrníčky, šálky a skleničky. Společně si žily a dobře sloužily domácí paní Elence. Tak tomu bylo i dnes
„Jak se dnes máš, skleničko?“ zeptal se kávový šálek.
„Výborně, právě jsem dostala dávku studené vody,“ odpověděla sklenice s
„Och, dnes je den na silnou kávu, paní je trochu unavená, tak ji musím povzbudit!“ řekl šálek nadšeně.
Na poličce se ozvala i sklenice s dlouhou nožkou: „A já budu večer čekat na dobré víno, abych paní Elence udělala
Maličké štamprle se zase ozvalo tichým hlasem: „A já se zase postarám o odměření přísad do pečení.“
Kdesi mezi nimi byl zastrčený i stařičký hrnek, který paní Elenka už moc nepoužívala. Přestože v domácnosti moc nechyběl, stále stál na svém čestném místě.
Když na něj dnes zasvítilo ranní sluníčko, stařičký hrnek si povzdechl: „Nejsem už tak lesklý jako
„Neboj se, starý příteli,“ utěšovala ho sklenička. „Jsi mezi námi vždy vítán.“
„Ano,“ souhlasil šálek, „nikdo z nás by si neuměl představit poličku bez tebe.“
„Pamatuji si, jak jsi mi radil, abych do minerálky dávala led,“ dodala sklenička. „Díky tobě se naše paní vždy
Všechny skleničky, hrníčky a šálky se měly navzájem rády. Každý příchozí, který přibyl na poličku, se s ostatními skamarádil. I se starým vybledlým hrníčkem. I když už nebyl zrovna nejkrásnější a paní Elenka ho moc nepoužívala, alespoň ostatním rozdával dobré rady. Skleničce, aby nezapomněla na kostky ledu a lístek máty. Šálku na kávu, aby se před nalitím kávy nahřál. Sklenici na víno, jak se vyleštit, aby byla krásná
Každý si svou práci v kuchyni dělal rád. A večer se vždy s radostí vracely ke svému kamarádovi, stařičkému hrníčku, který je…