Fotbalová pohádka

Děti, znáte pohádku o pyšné princezně? A slyšely jste také tu o pyšném princi?

Vlastně to nebyl opravdický pohádkový princ. Jenom obyčejný chlapec. Jmenoval se Adam, příjmením Princ. Bydlel v domečku s velkou zahradou na okraji velkoměsta a měl všechno, na co si jen pomyslel – přesně, jak se na prince sluší a patří.

Jeho rodiče byli velmi úspěšní. Tatínek se živil jako právník a celé dny trávil od rána do večera v práci. Maminka byla manažerkou firmy, která prodávala sportovní vybavení. Adámek tak od ní měl sportovní vybavení, co si jen dokážete představit. Fotbalové míče, tenisáky, kajak na vodu a každý rok nejnovější model jízdního kola. Skladoval toho doma tolik, že si jen stěží se vším stíhal hrát.

Ale to mu nebránilo chovat se jako nafoukané princátko. Kdykoliv si dupl, že v televizní reklamě viděl nové kopačky nebo nové kolečkové brusle, musel je mít. Rodiče neváhali a okamžitě mu to pořídili, aby se nevztekal.

Jen jedno jediné Adámek neměl. Uhodnete co?

Ano, máte pravdu, chyběli mu kamarádi. Nikdo se s ním totiž nechtěl bavit. Adámek byl nejenom nafoukaný, ale také uvztekaný a občas se choval opravdu špatně.

Například tehdy, když mu maminka jednou na hřišti před kamarády řekla, že mu nekoupí zmrzlinu. Adámek se rozeřval na celé kolo a pokračoval ještě dole pod kopcem v cukrárně. Dupal a křičel, až si zmrzlinu od nešťastné maminky vydupal.

A není tedy divu, že s každým záchvatem vzteku a s každou hračkou, o kterou se nechtěl dělit, mu kamarádi ubývali, až mu nakonec nezbyl ani jediný.

Adámek si pak brával fotbalový míč, kopačky a dres a chodil si na hřiště hrát docela sám. Ostatní děti po něm občas váhavě pokukovaly. Nikdo si s ním ale zahrát společně fotbal neodvážil.

Adámek se totiž vztekal i…