Slaměný býček

V jedné chaloupce žili byli dědek s babkou. Dědek byl smolařem ve smolárně a babka seděla doma a předla koudel. Byli tak chudí, že kromě chaloupky nic neměli. Co vydělali, to projedli, nic jim nezbývalo.

A tak se babka jednoho dne pustila do dědka:

„Udělej mi ze slámy býčka a namaž ho smůlou!“

„Co to povídáš?“ podivil se dědek. „Na co ti bude slaměný býček?“

„Jen ho vyrob, však já už vím na co.“

Dědek se tedy chtě nechtě pustil do práce, vyrobil slaměného býčka a celého ho natřel lepkavou smůlou. Když bylo hotovo, nabrala babka koudel a vyhnala slaměného býčka na lesní mýtinu. Tam se posadila na zem, spřádala koudel a přikazovala mu:

„Jen se, býčku, pěkně pas, než koudel napředu!“

Předla a předla, až usnula. Vtom se z temného lesa vynořil obrovský medvěd s odřeným bokem. Skočil na býčka a bručí:

„A ty jsi kdo? Tak pověz!“

Býček mu odpověděl: „Já jsem býček rohatý, ze slámy spletený, smůlou zasmolený.“

Medvěd na to: „Když jsi smůlou zasmolený, trochu mi té smůly dej, ať si svůj odřený bok vyspravím!“

Býček na to nic neřekl, mlčel. A medvěd, chňap ho za bok! Rval z něj smůlu, rval a rval, až mu v ní zuby uvízly, a ať se snažil sebevíc, vyrvat je nedokázal. Cukal sebou, škubal, a odtáhl tak býčka bůhví kam.

Vtom se babka probudila, a býček nikde. „Ach běda mi, přeběda! Kam se můj býček poděl? Možná se vydal domů.“ Popadla koudel i přeslici a hybaj domů. Když najednou – co nevidí – medvěd vleče býčka.

Babka se chytře rozběhla za dědkem a povídá mu: „Dědku, dědku! Býček nám přivedl medvěda! Běž a chyť ho!“

Dědek vyskočil, vysvobodil medvěda z lepkavé smůly, vzal ho a hodil do sklípku.

Na druhý den, ještě se…