Tereza Sebesta
Jak se Tulák nudil
Kocourka Tuláka dnes čeká neobyčejně klidný, téměř až nudný den. A tváří v tvář nudě začne Tulák vyvádět. Ještěže je nablízku jeho věrný přítel Čert, který jej naučí, jak si s nudou poradit.


Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Amálka. A představte si, u Amálky v šuplíku na ponožky bydlel
„Hej, skřítku, probuď se, jdeme si hrát!“ zavolala Amálka na skřítka a ten vykoukl z ponožky. Ale jenom maličko, jedním
„Nikam nejdu, stane se mi tam něco strašlivého!“ zahuhlal hlásek ze zelené
„Nestane,“ chlácholila ho Amálka.
V tu chvíli zavrzaly dveře
„Co to bylo?“ lekl se skřítek tak, že se mu rozklepal nos. „Já jsem to slyšel! To zaskřípala zubama nějaká ohromná příšera!“
Amálka už skřítka znala a věděla, že v takové chvíli se jí potřebuje schoulit do náruče. Nastavila mu ručičky a skřítek vyděšeně přelezl z ponožky k
Teď pro změnu skřítek vykukoval mezi Amálčiným palcem a ukazováčkem.
„Mám hlad, skřítku, půjdeme si dát nějakou snídani,“ navrhla holčička a vyrazila směrem ke dveřím.
„Tam ne, tam to předtím tak strašlivě
„Ale ty malý popleto, podívej, to vrzaly tyhle dveře!“ Amálka vzala za kliku a dveře otevřela, aby skřítkovi ukázala, že
Skřítek bedlivě pozoroval, jak Amálka dveře otvírá a zavírá, otvírá a zavírá, otvírá a zavírá…
„Tak co, už se nebojíš?“ zašeptala Amálka.
„Radši je ještě jednou otevři a zavři, abych měl jistotu, že tam nestojí… já nevím. Nějaká ohromná zubatá
Amálka dveře otevřela a zavřela a pak kolem nich opatrně prošla do předsíně. „Co by tady, prosím tě, dělala ohromná zubatá veverka?“
„Skřípala by veverčíma zubama.“
„Veverky jsou ale maličké,…