Ledová víla

Byla tmavá noc a celé Zimní království spalo hlubokým spánkem. Vtom se na obloze zjevilo něco zvláštního. Letělo to nebem a jemně zářilo. Až při pohledu zblízka bylo možno rozeznat, kdo je ta záhadná bytost. Víla! Měla dlouhé zlaté vlasy, krásná křídla a celá se třpytila jako čerstvě napadané sněhové vločky.

Nebyla to však jen taková ledajaká víla – ale víla ledová. Už jste o ní slyšeli? Létá po Zimním království a plní přání.

Přistála na okně jednoho z domů. Chvíli zvědavě hleděla přes okno a pozorovala přání, která se jemně vznášela v pokojíčku. Na posteli spal chlapeček jménem Gusto a ten si moc přál, aby nasněžilo. Chtěl totiž s kamarády a bratrem Timem postavit obrovský sněhový hrad.

Víte, jak vypadají přání? Připomínají bílé huňaté obláčky nebo bubliny. I teď se představa bílého hradu tiše vznášela nad postýlkou. Pro lidi jsou přání neviditelná, ale ledová víla je spatří hned.

Gustovo přání se jí zdálo velmi milé. Mávla proto kouzelnou hůlkou a v království se v okamžiku začalo chumelit.

Když se Gusto ráno vzbudil, nevěřil vlastním očím. Jeho přání se splnilo! Nadšeně otevřel okno a zavýskal radostí. Potom oběhl všechny kamarády a pustili se do stavění sněhového hradu.

Cestou domů Gusto zatoužil po nových sáňkách, aby mohl s bratrem svištět dolů svahem jako blesk. Ledová víla spatřila jeho nové přání a pohotově mávla kouzelnou hůlkou.

Jaké bylo Gustovo překvapení, když ráno na prahu našel zbrusu nové sáňky! Ani rodiče netušili, odkud se tam vzaly. Nikomu nechyběly a nikdo je nehledal. Jako by to byl zázrak.

Gusta čekal den plný sněhové zábavy. Ale když se večer vrátil domů, začal přemýšlet. „Všechno, co jsem si poslední dny přál, se mi splnilo. To nemůže být náhoda.“ Tak jako všechny děti, i Gusto o…