Škola magického bubnu 4: Boitatá

Hlouběji v pralese, tam, kde se slunce jen stěží prodírá skrz husté koruny stromů, leží ukrytá škola, kterou zná jen pár vyvolených. Školu magického bubnu vede moudrý Pajé Iru, šaman a strážce prastarých tradic. Každý den učí děti o pralese, jeho tajemstvích a bytostech, které ho chrání. A když je potřeba, zavolá pomoc kouzelným bubnem Tupã.

Jednoho horkého odpoledne se ve Škole magického bubnu šířil neklid. Vzduch byl suchý a těžký a děti vnímaly, že se kolem nich děje něco zvláštního – jako by prales zadržoval dech. Ještě včera se vesele naháněly s hořícími klacky, ale dnes neměly náladu na skotačení.

I Pajé Iru vytušil, že se děje něco neobvyklého, proto hned ráno svolal všechny děti kolem sebe a vážně promluvil: „Začalo období sucha a musíme být opatrní. Proto si dnes budeme povídat o ohni. Oheň může být velmi nebezpečný. Pokud se rozšíří tam, kde nemá, může zničit vše živé.“

Pedro, který miloval příběhy, především ty veselé a s dobrým koncem, se zamračil: „Ale vždyť oheň používáme každý den! Potřebujeme ho na vaření, na teplo…“

Pajé Iru přikývl. „Ano, Pedro. Oheň je jako divoké zvíře – může být věrným pomocníkem, ale pokud s ním nezacházíme s úctou, promění se v ničivou sílu.“

Najednou se z dálky ozval zvláštní praskavý zvuk. Vzduch se zachvěl a byl cítit lehký závan kouře. Pajé Iru okamžitě přiložil ucho k zemi, chvíli mlčky poslouchal a pak vážně řekl: „Oheň se probudil. Musíme požádat o pomoc Boitatá.“

Děti zalapaly po dechu. Už mnohokrát doma slyšely příběhy o Boitatá – o ohnivém hadovi, který chrání prales před nebezpečnými požáry. Dnes však bylo všechno jinak. Tohle nebyla pohádka na dobrou noc, ale opravdový problém.

Pajé Iru vzal svůj kouzelný buben Tupã a začal bubnovat. Zvuk bubnu byl tentokrát jiný než…