Škola magického bubnu 3: Anhangá

Uprostřed pralesa, kde rostou stromy až do nebe a kde zvířata i rostliny mluví společnou řečí, stojí tajemná škola. Školu vede Pajé Iru, starý šaman a učitel. Ten neučí děti jen počítat a psát – ale také poznávat kouzla přírody a naslouchat jejím hlasům. Pajé Iru vede děti cestou dobrodružství a přátelství. A když je potřeba, zavolají si na pomoc některou z tajemných bytostí pomocí kouzelného bubnu Tupã, která jim ukáže, jak se k přírodě správně chovat a jak ji chránit.

Když děti toho dne dorazily do školy, všimly si, že vítr dnes fouká nějak zvláštně. I listy šuměly jinak než obvykle, jako by si mezi sebou šeptaly něco důležitého. Ptáci přestali zpívat a několik hejn se vyplašeně zvedlo ze stromů. A když k velkému kameni přišel také Pajé Iru, šaman a učitel ve Škole magického bubnu, pozoroval okolí s vážným výrazem.

„Dnes nebude vyučování jako obvykle,“ oznámil dětem, které ho s napětím pozorovaly. „Dnes budete naslouchat.“

Děti na sebe zmateně pohlédly. Naslouchat? Ale čemu? Nikdo přece nemluví. Jen ten vítr…

„Příroda neumí mluvit tak jak my lidé,“ pokračoval Iru, „ale to neznamená, že nemá hlas. Když nasloucháte jejím zvukům, dokážete z nich zjistit mnohé. A někdy i pomocí toho, že slyšíte jen ticho, můžete zjistit, že se něco stalo. Zrovna jako dnes. Slyším, že se někdo ztratil a zoufale volá o pomoc.“

Malú se zvedla jako první a tichým hláskem se zeptala: „Půjdeme ho hledat?“ Hned poté vyskočil také Pedro a zvolal: „Ano, jestli někdo volá o pomoc, musíme ho zachránit, pojďme!“

Pajé Iru přikývl. „Ale ne sami. Zavoláme toho, kdo zná každý závan větru, každou ztracenou stopu a každý šepot stromů.“

Pak vytáhl svůj kouzelný buben Tupã a začal hrát rytmus, který připomínal závan větru – zpočátku jemný, pak silnější, jako když …