Rudá tužka

Na stole v dětském pokoji ležela malá rudá tužka.

Maruška s ní každý den kreslila na papír domečky, květinky a zvířátka. Někdy nakreslila i mamku a tátu a jejich malou kočičku.

Teď už ale byl večer. Maruška ležela v posteli. Její obrázky zase odpočívaly odložené v zásuvce. Jen rudá tužka a bílý list papíru zůstaly položené na stole.

Jakmile Maruška usnula, na stole se cosi pohnulo. Byla to malá tužka. Opatrně se zvedla a zašeptala: „Teď budu kreslit sama!“

Těšila se, že teď nemusí poslouchat Maruščinu ruku. Nakreslí, co se jí bude chtít.

Tužka se jemně posunula po papíře. Nakreslila první čáru. Potom druhou, třetí… a najednou se na papíře zjevila malá myška.

„Ahoj!“ zapištěla myška a rozběhla se po papíře.

Tužka se zamračila. Chtěla myšce domluvit: „Počkej, vrať se. Musíš zůstat tam, kde jsem tě nakreslila!“

Ale nakreslená myška ji neposlouchala a pobíhala sem a tam.

Tužka jí pohrozila: „Počkej, nebo tě vygumuji!“

Ale myška se nelekla. Rozesmála se a utekla z papíru pryč. Proběhla se po stole a narazila do stojanu s pastelkami. Stojan se zakymácel.

Tužka se lekla. „Och ne! Maruška se vzbudí a všude bude nepořádek!“

Pak dostala tužka nápad. Pomalu přihopkala k zásuvce. Tam byly odloženy Maruščiny obrázky.

„Kočičko!“ zavolala. „Vyskoč k nám nahoru! Pomoz mi chytit myšku!“

Nakreslená kočička nahlas zamňoukala a vyskočila ze zásuvky.

Když ji myška zaslechla, strachem se rozběhla po stole ještě rychleji. Začala honička.

Hluk vzbudil Marušku. Otevřela oči a spatřila, co se na stole děje.

„Co tady děláte, vy rošťáci?“ zvolala Maruška. Rychle chytila tužku do ruky a nakreslila kolem myšky ohrádku.

„Tohle bude tvůj domeček,“ řekla. Aby měla myška kde pobíhat, Maruška jí nakreslila do ohrádky malý kolotoč.

„A ty si zasloužíš odměnu,“…