Příšera Bulgasari

Kdysi dávno existovalo jedno království jménem Korjó. Jednoho dne panovník tohoto království rozkázal svým vojákům, aby našli a pochytali všechny buddhistické mnichy. „Všechny kláštery ať jsou zavřené a mnichy vsaďte do vězení,“ zněl králův rozkaz. Byl totiž přesvědčený, že mniši nežijí zbožným životem a zaslouží si přísný trest. Královi vojáci se tedy ihned vydali do klášterů, odkud se vystrašení mniši rozutíkali po celé zemi, aby unikli jistému vězení.

Jeden z mnichů, když se doslechl o této nešťastné novině, rychle spěchal do vesnice, kde žila jeho sestra. Poprosil ji: „Sestro, prosím, ukryj mě ve svém domě, jinak mě uvrhnou do žaláře! Tady mě vojáci určitě hledat nebudou.“ Sestra souhlasila a svého bratra schovala do malé tmavé komůrky. Mnich odtud ani nos nevystrčil, sestra mu do komůrky potají nosila jídlo i vodu. Po několika dnech ale dostala nápad: „Co kdybych ho raději prozradila vojákům? Když jim pomůžu polapit dalšího mnicha, jistě dostanu i nějakou odměnu.“

Její manžel se však dozvěděl, jakou hroznou věc se chystá udělat. A proto jen co vyšla z domu, otevřel tajnou komůrku, aby mnicha varoval: „Utíkej rychle pryč, protože tvoje sestra tě šla udat vojákům! Zanedlouho sem přijdou a chytí tě!“

Když to mnich slyšel, velmi se polekal a hned se chystal k odchodu. Ještě než vykročil z domu, naposledy se otočil ke švagrovi a povídá mu: „Děkuji ti, že jsi mě zachránil. Nemám se ti ani jak odměnit, protože nic nemám. Dám ti aspoň toto, co jsem vytvořil, když jsem se ukrýval v komoře.“ S těmito slovy vložil švagrovi do rukou něco, co vypadalo jako malá figurka slepená z hlíny, a rázem byl pryč.

Švagr zvědavě zkoumal ten zvláštní dárek. Ale běda! Hliněná postavička se najednou zavrtěla, nečekaně vystrčila ostré jehličky a píchla muže do ruky. „Au!“ vykřikl švagr a pustil divnou…