Příběh o Lokim

Bylo krásné, mrazivé ráno a malý vikingský chlapec Erik sledoval svého staršího bratra a ostatní kluky, jak si hrají na válečníky. Rád by se k nim přidal, jenže věděl, že ho nebudou brát vážně, protože je proti nim mladší a menší.

Rozhodl se tedy použít malou lest. Zatímco kluci pozorovali, jak nad jejich hlavami krouží velký dravec, a nedávali pozor, schoval jejich dřevěné meče za velký kámen. Jestliže nenajdou svoje zbraně, vezmou mě do hry, pomyslel si.

Když se kluci vrátili, opravdu nemohli své meče najít. „Co se stalo? Kde jsou?“ ptali se zmateně.

Erik se tvářil nevinně, ale jeho maminka, která vše viděla z dálky, věděla, co provedl. Po chvíli Erik neodolal a začal se smát. „To já jsem je schoval! Chtěl jsem, abyste mě vzali do hry! Koukejte, jaký jsem chytrý!“

Maminka přistoupila k Erikovi, položila mu ruku na rameno a řekla jemně: „Eriku, lstivost a klam ti mohou někdy přinést výhody, ale ne vždy to dopadne tak, jak si představuješ. Moudrý válečník ví, že triky by se neměly používat na úkor druhých.“

Pak ho zavedla k ohni a řekla: „Pojď, posadíme se, a já ti povím příběh o Lokim – bohu, který byl možná nejchytřejší ze všech, ale jeho chytráctví ho často dostávalo do potíží.“

„Před dávnými časy žil v sídle všech bohů, v Asgardu, také bůh jménem Loki. Byl mezi ostatními bohy známý jako nejchytřejší a nejmazanější. Dokázal vymyslet takové triky, že nikdo jiný na světě by na ně nepřišel. Ale často zapomínal, že ne každá lest je dobrá a že může ublížit i těm, které má rád.

Právě v tom čase bohové chtěli nechat postavit kolem Asgardu velmi vysoké hradby. Měly je chránit před zlými obry. Byla to obrovská, těžká práce.

Loki se ale rozhodl, že si z nich…